S Liborem Nedvídkem spolupracuju už nějaký ten rok. Vzájemně jsme si klienty i dodavateli zároveň. Já jsem homestager, on je makléř, ale také profi fotograf, takže někdy platím já jemu, jindy zase on mně. Naštěstí jsme si vždycky dobře rozumněli a tak pro nás tahle schizofrenie není problém. Naopak jsme si tak mnohem blíž, protože můžeme na svá vzájemná postavení nahlížet i z opačných stran a to dává člověku ohromný nadhled.
Ahoj Libore, jak se máš?
Ahoj Pavlí, mám se dobře, venku krásně, skvělé světlo, všechno kvete, to se mi dobře fotí i prodává.
Moc se těším, až zase půjdeme fotit nějaký dům spolu.
To jistě nebude dlouho trvat a taky se na to těším. Fotit nemovitosti po Home Stagingu je, myslím si, radost pro každého realitního fotografa.
Myslíš, i se mnou, která ti neustále stojí za objektivem a chce ještě opravit tohle a vyfotit tamto a posunout tu kompozici trochu níž…
Je pravda, že na něco takového jsem dřív nebyl zvyklý, ale mně to vlastně vyhovuje. To je taková konstruktivní kritika, která vytváří velice kreativní atmosféru a na výsledku je to pak znát. Naučil jsem se díky práci s tebou nové věci, jsem moc rád. To mi už nikdo nevezme.
Co myslíš například?
Třeba že Home Staging a fotostyling jsou dvě různé disciplíny. Dříve mi to splývalo a když jsem poprvé slyšel o Home Stagingu, trochu ješitně jsem si namlouval, že to já přece už dávno znám a jako makléř – fotograf to už dávno dělám. Když jsem pak viděl v akci tebe, pochopil jsem, že fotostyling je jen takovou třešničkou na dortu celého homestagingového procesu a ani u fotek tvoje práce nekončí. Komunikuješ s klientem dál, pomáháš mu udržovat ideální prostředí na prohlídky po celou dobu, kdy je nemovitost v nabídce. To je sen každého makléře.
To bys ale jako makléř mohl taky zvládnout, ne?
Blázníš? Jezdit někam s žehlícím prknem a montovat lustry? Mě stačí stativ a taška plná objektivů. Ne, ale teď vážně. Já jsem v první řadě makléř, to je moje profese, které rozumím a umím se s ní dobře uživit. Já chci vydělávat, to znamená prodávat hodně nemovitostí a za nejlepší cenu. Abych toho dosáhl, musím o své obchody náležitě pečovat a to mě stojí určitý čas a energii. Kdybych k tomu ještě dělal to co ty, sice ušetřím prostředky, kterými platím homestagera, ale prodám toho tak třetinu a to se mi nevyplatí. Když řeším nějaký oříšek ve smlouvě, obrátím se raději na právníka, než abych začal studovat celou problematiku v zákoníku, jestli mi rozumíš.
Rozumím, já si konečně na ty lustry taky radši najmu elektrikáře.
To je známka profesionality. Abych se ještě vrátil k tomu fotostylingu. Sám to dobře vidím v praxi, jak dobře to na klienta působí, když si mě jako fotografa pozve k nafocení nemovitosti někdo z mých kolegů makléřů. Já mám profi vybavení, za poměrně krátkou dobu dokážu vyfotit kvalitní, líbivé snímky, poskakuju i před objektivem a rovnám závěsy, poprosím paní domu o misku s ovocem, protože by se mi hodila do záběru… A makléř si zatím v klidu povídá s klientem, probírá s ním technické věci nebo detaily smlouvy. Klientovi je jasné, že za moji službu někdo platí a je mu moc příjemné, že to nemusí platit on. Sám pak začne k přípravě a prezentaci svého domova přistupovat více zodpovědně. Kolegovi poskytnu speciální cenu, protože pro něj fotím často. A částka se vlastně zaplatí sama z provize, která je vyšší díky úspěšnému prodeji, který byl kvalitně prezentovaný. A makléř se může věnovat dalšímu obchodu. A tak to jde pořád dokola.
Vydělávat peníze je vlastně velice snadné. Kdy nastal ten moment, kdy ti tohle všechno došlo?
Fotografem jsem byl mnohem dřív než makléřem, takže fotky jsem měl kvalitní vždycky. Když jsem začal dělat makléře, zjistil jsem, jak těžké je někdy přesvědčit klienta, aby dal prostory do pořádku alespoň na focení. Některé věci se zkrátka těžko říkají člověku, od kterého chcete peníze a nechcete se ho proto dotknout. Pak jsem vzal jednou na konzultaci tebe, ty jsi sice slušně, ale naprosto nesmlouvavě klientovi řekla, že kdyby rozhrnul záclony a dal umýt okna, mohl by zájemce vidět ten lesopark, co má hned za domem a to mu vydělá víc, než když já budu platit tebe, abys mu precizně ustlala postel na fotky. Myslel jsem, že se propadnu, protože bylo jasné, že co se týče úrovně úklidu, nešlo v tom případě jen o ta okna. A světe div se, klient byl úplně v pohodě. Ode mě by to mohlo vyznít jako kritika, ale od tebe čekal radu a taky ji dostal. Nechal si doporučit profesionální úklidovou firmu, která mu nablýskala nejen okna, ale i celý byt, zatímco on se věnoval svojí práci. Když jsem k němu pak přišel se zájemcem na prohlídku, měl opravdu precizně ustlanou postel a sám se mi chlubil, že to odkoukal od tebe, když jsi mu ji stlala během focení. V ten moment mi došlo, proč pořád opakuješ, že Home Staging není fotostyling a v čem tkví ta podstata.
Být úspěšným makélřem ale přece neznamená, že musíš ke kažédmu svému prodeji zvát homestagera.
Víš co? Čím déle to dělám, tím častěji mám chuť tě brát i k věcem, u kterých by mě to dřív ani nenapadlo. Ale je pravda, že díky svým zkušenostem už dneska celkem dobře poznám tu hranici, kdy si vystačím jen s fotostylingem a kdy už to prostě sám nedám. Někdy jde opravdu hlavně o ten psychologický moment. Když naberu nemovitost exkluzivně, tak ode mě klient očekává, že si dám záležet.
No dobrá, ale teď si představ, že mě neznáš a budeš tedy hledat kvalitního homestagera pro nějakou dlouhodobou spolupráci. Co uděláš?
No, zadám si do googlu homestaging. (Smích.)
Tak dobře, a vyběhne na tebe asi tisíc odkazů. Půjdeš tedy logicky po tom, který ti vyhledávač nabídne jako první.
Máš pravdu, tak naivní nejsem. Po pravdě nejlepší reference je ta ústní, takže bych se asi nejdřív poptal kolegů. Pak by přišel na řadu ten google, ale spíš než na odkazy na stránky bych asi koukal na obrázky. Tak se dají dobře eliminovat začátečníci nebo amatéři, realitní kanceláře, které jen Home Staging zprostředkovávají, a používají fotky z fotobanky. Pak si udělám rešerši, čí fotky se tam objevují poměrně často – to značí jistou aktivitu, a čí fotky se mi zkrátka zdají dobré. Nakonec stačí prokliknout na web a jeho úroveň také dost vypovídá o osobnosti majitele a image celé firmy.
Čteš takové ty reference s podpisem?
Ano, asi jako každý, ale neberu je zase až tak vážně. Je jasné, že špatnou referenci si na svůj web nikdo nedá. Největší váhu má galerie, kde najdu snímky před a po, případně nějaký popis, jak obchod probíhal a jak byl úspěšný. Dobré je také zabrousit na sociální sítě. Tam se může objevit i negativní hodnocení a dost zásadní je, jaká je na něj reakce. Může být defenzivní, agresivní, slušná a asertivní. To má, alespoň pro mě, velkou vypovídající hodnotu. Pak bych asi zvednul telefon a zavolal.
A domluvil si osobní schůzku.
Nevím, dneska máme všichni tak málo času a žijeme v tak technickém prostředí. Myslím si, že pokec nad hrnkem kávy je fajn a může o partnerovi ledacos napovědět, ale když sháníte truhláře, taky si s ním nejdřív nejdete sednout do kavárny. Vždyť přece obchodní podmínky a dotazy jde snadno vyřešit elektronicky, úroveň jednání vyčtu už z telefonátu. Osobní kontakt považuji za nutný ve chvíli, kdy vím, že mám klienta a potřebuju k němu vzít dodavatele s sebou. To je pak fajn, když vím, že jdu na schůzku s pěknou, slušně upravenou holkou, se kterou si navíc rozumím i lidsky. To jsou takové ty podprahové vjemy, které se odráží na našem jednání, a klient to dobře vycítí. Hned je dobrá atmosféra.
Libore, díky za rozhovor i tvoje osobní názory. Musím říct, že i já jsem se toho od tebe za dobu naší spolupráce hodně naučila a jsem moc ráda, že spolupracujeme. Ačkoliv se pohybuju v oblasti realit, sama být makléřkou nechci a nebudu vám fušovat do řemesla a jsem moc ráda, že existují makléři, kteří nás homestagery berou vážně a respektují tu naší profesi.
Ukázkový den tobě i čtenářům.
Nápodobně!
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://ukazkovydomov.cz) zde.