Ze zákulisí Janáčkova divadla

Jsou prázdniny a tak se musíme postarat o nějakou zábavu pro dítě. Už jsme vyčerpali babičky, moře i chatu, takže přišla na řadu místní kultura. Jenže pondělí je trošku kulturně plonkový den, takže jsem hledala, co by se dalo… a našla!

gobelín Aloise Fišárka ve foyer Janáčkova divadla

Tip pro Brňáky – letní prohlídky divadel. Můžete si prohlédnout Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo a Redutu. Já dnes byla s dcerou na první prohlídce v Janáčkově divadle, bylo nás jen 7 a bylo to moc zajímavé. Prošli jsme se po jevišti s obrovskými kulisami, byli jsme ve strojovně, provazišti, nahlédli jsme do zkušebního sálu pro balet i pěvecký sbor. Ukázali nám i ředitelský salonek, kde bylo poněkud zatuchlo. 🙂 Na chodbách byly obrovské bedny pro kostýmy a nakoukli jsme i do jedné divadelní šatny.

občerstvovací koutek
ředitelský salonek má za oponou kuchyňku
umělci a zajímavá křesla 

výstava kostýmů 
jeviště a kulisy 
druhá strana jeviště
zkušební baletní sál 
zkušebna sboru, krásně prosvětlená, s výhledem na město

pohled z provaziště
hlavně pro nočný vrátný! 
kostýmy
bedny na kostýmy

Moc ráda bych viděla taky kostymérnu a dílnu, kde vyrábějí kulisy, tak snad někdy příště. Možná je k vidění v jiném divadle,určitě zajdeme i do Mahenova a Reduty. Půjdete se taky podívat do divadelního zákulisí? Nebo máte tip na jiný nevšední zážitek v letním Brně? Děkuji a těším se. 🙂

Prachmizerné fotky jsou z mobilu a mé třesoucí se ruky.

Domy v moci

Domy v moci byly tématem vycházky, kterou na Den architektury v Brně vedla Bára Šimonová.
Místem srazu účastníků stanovila těžiště zeleného trojúhelníku na Konečného náměstí. Tedy onen nehostinný kousek zeleně, kde byl loni v létě umístěn Posed.

První zastávkou komentované prohlídky byla právnická fakulta na Veveří. Já byla uvnitř poprvé, zaujal mě prosklený strop ve vstupní hale a vitrážemi zdobená aula.

Od právnické fakulty jsme přešli po „Akademickém náměstí„, jež už desítky let čeká na svou realizaci (a zatím je tam parkoviště, občas cirkus, jindy pouťové atrakce). Zastavili jsme se kousek od probíhající stavby Sonocentrum na ulici Veveří. V té kouli uprostřed má být ultramoderní koncertní sál neslýchaných kvalit.

Přešli jsme do dalšího „domu moci“, do budovy Univerzity obrany, podle svého tvaru zvané Rohlík. Stavba je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Černobílé fotky najdete na webu o brněnské architektuře BAM.

Dostali jsme se i dovnitř Univerzity, kde jsme mohli obdivovat zachovalé původní prvky – zejména krásné schodiště.

 

Zajímavé byly i původní tvarované zárubně.
Těžko říct, jak to vypadá v interiérech budovy – chodba nepůsobí moc dobrým dojmem (ty květináče na parapetu jsou ovšem dojemné :-)… a do divoce okachličkované místnosti, kde probíhala rekonstrukce, jsem raději nahlížet neměla…

A pozor – je pohotovostní stav ALPHA. Což je nejnižší pohotovostní stav – před teroristy se tedy můžeme cítit jakž takž v bezpečí. A to je určitě dobré vědět.

Tree of Life v Lázních Bělohrad

Pár dnů minulého týdne jsme strávili v městečku Lázně Bělohrad. Narodil se tady Karel Václav Rais – objevili jsme dům s jeho pamětní deskou, což mě přinutilo osvěžit paměť svou a vyloudit z ní nějaké dílo tohoto představitele kritického realismu… marně… dokonce i Zapadlí vlastenci byli zcela zapadlí za bránou zapomnění… Já v mládí přečetla kdeco, ale K.V.Raise opravdu ne. Co vy a klasici české literatury?

Jedním z cílů našeho krátkého pobytu v lázních byla návštěva Spa resortu Tree of Life. Strom života nabízí pod jednou střechou ubytování a lázeňské služby, wellness procedury, bazén, zajímavou gastronomii (kuskus s mátou a limetkou, vynikající nápad!).
Ráda bych zažila Rasulbad nebo Hamam, ale to si nechám na někdy příště. Při první návštěvě jsme byli v Exotic Spa a zkusili laconium a parní lázně. Musím přiznat, že doposud jsem nikdy nebyla ani v sauně a vlastně jsem po tom netoužila a představovala si, jak v tom horku zahynu bídnou smrťou. A popis laconia, což je „římská „potní“ a očistná lázeň, ve které se udržuje standardní teplota okolo 50 °C a vlhkost dosahuje max. 70 %“ – to mi znělo dost drasticky. Nicméně konečný efekt, slibující odstranění nashromážděných odpadních látek z těla, se možná opravdu mírně dostavil. Měla jsem pocit hezčí pleti a menší celulitidy (pardon za intimní detaily :-)).

Parní lázeň je malá místnůstka vybavená lavicí, celá vyložená mozaikovým obkladem, na podlaze s dřevěným roštem. Součástí lázně je ruční sprcha, takže se dá trochu osvěžit i na místě a zpříjemnit si tak blahodárnou proceduru (a vydržet tam tedy déle než pár desítek sekund :-)).

Docela se mi líbily interiéry hotelu, zejména ty obrovské fíkusy lyrata.

Za hotelem je rybník Pardoubek, jehož název byl odvozen od „pár doubků“ vysazených kdysi na hrázi rybníka. Ovšem lidová tvořivost si o jménu pro rybník myslí své… 🙂

Lázně Bělohrad jsme poznali jako vcelku poklidné a příjemné město. V centru a lázeňské části je položena krásně zdobená dlažba. Na náměstí jsme objevili meteorologický sloup, pojmenovaný „U Kadavého“ – podle místního občana, který tu v dobách první republiky postával a vyhlížel někoho, kdo by pro něj měl práci.

Bohemia Living 4/2013 a AZ Tower

Posledních pár dní jsem už už měla skoro hotový článek pro blog, ale nikdy se mi nepodařilo zmáčknout kouzelné tlačítko Publikovat včas – ještě před usnutím.:-) Dnes mě z letargie probralo nové číslo časopisu Bohemia Living, do nějž jsem měla možnost přispět pohledem na Brno z vyhlídkové terasy nejvyšší budovy Česka. 

Bohemia Living 4/2013



AZ Tower už má otevřeno. Jak se vám líbí? Výhledy na město byly úžasné! Z venku se mi mrakodrap docela líbí (zvlášť z dálky, je hezky rozpoznatelný), uvnitř je to takové… nijaké. 


Tohle vypadá jako vláčky na hraní…

Výhled na přímé okolí oko příliš nepotěší…

Ale na Špilberk bych se z mrakodrapového apartmá dívala moc ráda. 🙂

Na Petrov samozřejmě taktéž. Záběr je přes ocelový tahokov, z něhož je zhotovena konstrukce vyhlídkové terasy.


 Teráska a lidičkové zcela nahoře.

Pán měl vykoumané udělátko na dva foťáky.

Pohled z okna. Okna jsou dvojí – na vnějším plášti neotvíravá s větracími průduchy a zevnitř klasická eurookna.

Z kanceláří v nižších podlažích je taky zajímavý výhled.

Fotky z nedokončeného apartmánu, jehož vybavení je takové… standardní. 

 Ty vypínače mě docela pobavily – stejné máme doma, ale náš byt je přes deset let starý…

Do apartmánového komplexu v 28.-29. patře, který má prostornou terasu, velká okna a bazén, nás bohužel nepustili. Snad si tenhle článek přečte jeho majitel a pozve mě na prohlídku.:-) Jaké tam asi budou vypínače? 🙂