Kdyby se pořádal šampionát v rozdávání přezdívek, Češi by suverénně vyhráli. Přezdívku má téměř každý druhý z nás. Dáváme je s oblibou svým kamarádům, mazlíčkům, autům, sousedům nebo svým partnerům.
"Jelikož mám 156 cm, tak mi všichni říkají Prcek," řekla paní, kterou štáb televize Nova oslovil v anketě. Jinému pánovi říkali Kořala, další paní pak říkali Dáda, a to i navzdory tomu, že se jmenuje Alena.
[chooze:article;value:519079]
"Já mám přezdívku Soudruh," řekl další. A vysvětlení je prosté: "Kamarádi mě ze srandy přihlásili do Komunistické strany." Jinému kvůli oblibě ve skládání Rubikovy kostky říkali Rubík.
"My Češi jsme v tom opravdu přeborníci. Přezdívka je vlastně něco, co dává nějaký emoční náboj a vyjadřuje uzavřenou společnost," vysvětlil psychoterapeut Lucian Kantor.
A nejen to – přezdívky dokonce posilují vztahy. Podle sociologů si líbivými slůvky získáváte partnerovu pozornost a jsou znamením, že se vedle své blízké osoby cítíte uvolněně.
[chooze:article;value:517854]
Na druhou stranu, jsou i přezdívky, které se s lidmi nesou od dětství a některé nemusí být lichotivé. "Pokud to trauma bylo v dětství, tak je dost pravděpodobné, že v nějaké podobně zůstane až do dospělosti," vysvětlil psycholog Jeroným Klimeš.
Jsou národy, kterým jejich rodný jazyk moc na výběr s přezdívkami nedává. "Třeba v angličtině je možnost zdrobňování poměrně omezená," vysvětlil Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český.
Druhá jména neminula ani slavné tváře. Například Jiřinu Bohdalovou znají její spolužáci pod přezdívkou Výškus, herci Michalu Suchánkovi zase od studií říkají Suchoš.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.