Pondělní střelba v Bruselu, při které zemřeli dva lidé, je tragédií, které se dalo zabránit. Místo toho incident poukázal na slabiny evropské imigrační politiky, upozorňuje ve svém článku deník Financial Times. Teroristický útok má na svědomí Tunisan Abdesalem Lassaoued, který se hlásil k organizaci Islámský stát.
Proč se zrovna tento incident stal modelovým příkladem znázorňujícím děravý systém imigrační politiky Evropské unie? Lassaoued na jejím území pobýval od roku 2011, nikoliv však legálně. Dvanáct let cestoval po různých evropských zemích, ačkoliv už od začátku zde nebyl vítaný.
[chooze:article;value:526030]
"Terorista požádal o azyl ve čtyřech různých evropských zemích a pokaždé byl odmítnut," uvedla belgická tajemnice pro migraci a azyl Nicole De Moorová. Jednou ze zemí, kde žádal o azyl, byla Itálie, kam se v roce 2011 přeplavil přes Středozemní moře, konkrétně na ostrov Lampedusa. O azyl pak žádal v Norsku a ve Švédsku, kde také neuspěl.
Vězení a vyhoštění
Ve Švédsku ho navíc soud poslal na dva roky do vězení za drogové delikty. "V Belgii jsme nevěděli, že ten člověk byl ve Švédsku za mřížemi," povzdechla si belgická ministryně vnitra Annelies Verlindenová. Právě ona aktuálně poukazuje na to, že v Evropské unii by mělo lépe fungovat sdílení informací.
Švédský premiér krátce po útoku uvedl, že pachatel ve Švédsku pobýval, tamní policie ho ale nezná. Krátce nato ale švédská média odhalila, že v roce 2012 nastoupil do přísně střežené věznice k výkonu trestu za obchod s drogami. Na deset let byl také vyhoštěný ze země. Kam byl ale deportovaný, není známo.
[chooze:article;value:526391]
Belgické orgány na něj byly upozorněny svými italskými protějšky v roce 2016. Informovaly je, že Lassaoued je radikalizovaný a chce se připojit k džihádistům v zahraničí. V roce 2019 v Belgii požádal o azyl a nedostal jej. Zemi ale zjevně neopustil. Přestože tam po celou dobu pobýval nelegálně, podle De Moorové nikdy nebyl deportován.
Nutnost přísnější imigrační politiky
Nejen Belgie v současnosti tlačí na Evropskou unii, aby urychleně přijala tzv. pakt o azylu a migraci, který by mimo jiné nařizoval deportaci migrantů považovaných za bezpečnostní hrozbu. Pakt by měl celkově zpřísnit možnosti pobytu pro migranty, kteří obecně mají nízký podíl uznaných žádostí. To jsou právě například Tunisané.
Tunisko je navíc typickým příkladem země, která příliš nespolupracuje a představuje tak překážku pro deportaci migrantů zpět do jejich domovské země. Zkrátka je odmítá přijmout zpět. V této souvislosti eurokomisařka pro migraci Ylva Johanssonová uvedla, že k zemím, které nebudou dostatečně spolupracovat při navrácení migrantů, Unie přehodnotí svůj přístup. "Budou mít méně příznivé podmínky, co se týče vízové politiky," zdůraznila.
[chooze:article;value:525890]
Web EUobserver připomíná, že členské státy EU loni vydaly zhruba 340 tisíc příkazů k návratu migrantů do jejich zemí. Pouze okolo 21 procent lidí ale skutečně bylo deportováno. "Pokud je osoba považována za hrozbu pro národní bezpečnost, členské státy musí mít pravomoc ji donutit k odchodu," vyjádřila se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Sedmadvacítka dlouho nedokázala najít společnou řeč v otázce, jak se k migraci postavit jako celek. To by měl vyřešit právě nový migrační pakt. Jenže proti němu dlouho brojili hlavně Maďaři a Poláci. "Evropská unie by mohla mít z principu společnou migrační politiku, zároveň prostě ty členské státy dlouhodobě odmítaly jakoukoliv spolupráci a říkaly: 'Tohle je naše věc, do toho nám nemluvte'," vyjádřil se europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa.
Útočníka v Bruselu policie zneškodnila, svým zraněním posléze podlehl. Více informací se dozvíte v reportáži:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.