Oběd z prkýnka

Podzim a zimu nemám v lásce. Ne proto, že je zima, ta mi nevadí. Zabalím se do deky, nevléknu teplé ponožky a je dobře. Lepší než nesnesitelná letní vedra, kterých si tu na půdě užijeme ažaž. Co ale snáším hůř je nedostatek světla.
A tak se inspiruju v Dánsku. Dánové totiž mají „hygge“. Něco, co se špatně překládá do jakéholi jiného jazyka. Je to snaha aktivně vytvořit příjemnou atmosféru a užívat si i drobných radostí života, které často ve spěchu ani nevnímáme. Různými způsoby. Hygge je bydlení, lidi kolem nás, hudba, vůně, materiály. A samozřejmě i jídlo.
Jídlem jsem si tu dnešní šeď šedivou, ponurou zpestřila já. Ovšem, žádné vyvařování se nekonalo. Inspirovala jsem se „prkýnkem“, které jsme si s velkou chutí dali na našem výletě do Eindhovenu v restauraci Piet Hein Eeka.  

A tady je moje verze „co lednice dala“. Malá hostina jen pro mě. Dobroty, z nichž dobrou polovinu A. nejí (rozuměj – když byl dítě, tak nebyly, tudíž je nejedl, tak s tím teď nehodlá začínat:D)
Od každého trochu a dohromady lahoda. Sýry, sušené šunky. Rajčata nasekaná na drobno, promíchaná s čerstvým tymiánem, olivovým olejem a kapkou octa balsamico. Antipasti v oleji – papričky plněné sýrem a černé olivy jen tak. 

Ze zelených oliv jsem udělala svou zjednodušenou verzi tapenády (ančovičky ani kapary lednice nedala). Se sušenými rajčaty a rozmarýnem, se žďabíčkem česneku a čerstvě mletým černým pepřem.
Hrst oříšků a rozinek tu plejádu chutí krásně doplnila. K zakousnutí chleba, který se tu prodává pod názvem Eiweißbrot nebo Abendbrot – s převahou bílkovin, co má v sobě hodně semínek a strašně mi chutná.
Servírováno na dřevěných prkýnkách, které jsem řádně napustila slunečnicovým olejem.

A nesmí chybět voda! Obyčejná, žádné příchutě, žádné bublinky. Filtrovaná kohoutková. Jen když jedeme z Česka, tak si přivezeme pár lahví nejoblíbenější minerálky. To je pak svátek 🙂 Ale modrá plastová láhev to kazí, skleněná karafa je lepší.

 Na tu hudbu se nesmí zapomenout, ‚cos I am happy 🙂

A jak si vy zpříjemňujete dny, které samy o sobě zas tak moc příjemné nejsou? Podělte se:)

Foodinlight: Fenyklový salát

Když jsem vám představila Kinfolk knihu, bylo jasné, že nějaký ten recept z ní budu muset uvařit.

A simple recipe from The Kinfolk Table cookbook – salad from fennel, cucumber, zest and juice from a lemon, salt and freshly ground black pepper. Delicious!

Stalo se. I když ne tak docela, protože salát o třech základních ingrediencích mi připadá divné nazývat receptem. A o vaření taky nemůže být řeči. 
Co je potřeba:
salátová okurka
fenyklová bulva – zpracujeme ale i nať
kůra a šťáva z citrónu
extra virgin olivový olej
sůl a čerstvě mletý pepř

Postup snad ani není nutné psát – krájíme, strouháme, zakápneme, osolíme, opepříme. Hotovo.

Tip: Menší bulvy fenyklu jsou křehčí a chutnější.

Strašně jednoduché, přesto mě až překvapilo, jak to dohromady výtečně chutná. A taky jsem aspoň zužitkovala část úrody, která po sklizni netrpělivě volala.

Máte rádi fenykl?