Rozpad Československa byl podle tehdejšího premiéra nevyhnutelný. "Země se nezadržitelně valila k tomu rozdělení za poslední tři roky. Byla v podstatě už rozdělená tím vývojem let 1990, 1991 a 1992. A žádná překotnost pak v tom nebyla. Bylo těžké udržet a nezchaotizovat zemi ve společných letech po pádu komunismu," má jasno Václav Klaus.
Podle Klause měl komunismus jednu velkou výhodu. "Všechno bylo zakázáno. Bylo zakázáno i diskutovat o státoprávním uspořádání. Takže zdánlivě se nic nedělo. Nicméně pod povrchem toto samozřejmě doutnalo."
[chooze:article;value:482019]
Už tehdy prý politici dobře věděli, že Slovensko svou budoucnost vidí jinak. "Slovensko chtělo od začátku jiné spolužití. Chtělo jinou míru autonomnosti, jinou míru samostatnosti," popsal Klaus.
Právě on je přesvědčený, že rozdělení pomohlo oběma zemím. "Vůbec bych nechtěl přijímat to, jak se zdálo na počátku, že to více vyhovovalo Česku. Já myslím, že Slovensko se seberealizuje k obrazu svému a je to tak v pořádku," řekl bývalý předseda vlády.
Vysvětlil také, proč tehdy neproběhlo referendum. "Nebyla otázka, která by mohla být v referendu položena smysluplným způsobem. Nebyla otázka, pro českou část federace. Češi neměli zájem o rozdělení. Mysleli si, že Československo je jejich státem do značné míry a neměli důvod se oddělovat od Slovenska. To ale mělo důvod," uvedl s tím, že nezná tehdejší slovenskou parlamentní politickou stranu, která by měla ambici neusilovat o samostatný stát.
Tehdejší premiér také popsal, jaká panovala na Slovensku atmosféra a nevraživost vůči Čechům. "Viděl jsem dnes a denně ty ataky. Byl jsem s Havlem v Bratislavě 28. října, kdy Slovensko nechtělo, abychom tam byli a házeli po nás vajíčka. Já dostal jedním, Havel asi třemi. Nebyli jsme chtěni. To Slovensko chtělo samostatnost a cokoliv já si o tom myslím, je irelevantní. Myslím, že těch 30 let jasně potvrdilo, že to byl správný a potřebný krok pro obě strany."
[chooze:article;value:481366]
Podle Klause však obavy kvůli možnému násilí nepanovaly. "Já si myslím, že my jsme věděli, že nic takového tady mezi námi není. Tady nepadla ani jediná facka. Nemělo to jedinou oběť. Bylo to rozdělení skutečně přátelské. V celém světě je dáváno za vzorový příklad toho, jak by se země měli k sobě chovat," doplnil.
Důležitý dle něj byl totiž přístup. "Chtělo to se v žádné chvíli nenaštvat, nebouchnout do stolu a říct: ˈTak já už nejednám dále.ˈ To udělali v tom bývalém Sovětském svazu a v Jugoslávii. Já jsem to vytýkal všem těm premiérům jednotlivých zemí a oni říkali, že byly dlouhé ty rozhovory. Já jsem říkal, že tady byly taky dlouhé. Já jsem kolikrát čekal do čtyř do rána, až už všichni chtěli jít spát. A pak jsem řekl: ˈNo. Tak domluvili jsme se na téhle konkrétní větě, tak si ji zapišme."
"Ani vteřinu nenastala situace, kdy bych si myslel, že to špatně skončí," uvedl Klaus. Podle něj vyjednávání nebylo ani tak o rozdělení zemí, jako o jejich budoucnosti.
Hlavní snahou byl zejména hladký a klidný průběh osamostatnění. "To, že my jsme řekli, že pro slovenské vysokoškolské studenty platí stejná pravidla jako pro ty české, byl naprosto v historii lidstva neznámý, přátelský a velmi štědrý dar Slovensku, které mělo méně škol, vysokých škol a kvalifikovaných profesorů. Ne každý mě za to v Česku chválil, ale mě se to zdálo nezbytné," přiblížil Klaus.
[chooze:article;value:481726]
"Pro mě konečným bodem bylo setkání se slovenským premiérem. Setkal jsem se s ním v dubnu, nebo květnu 1992. Měsíc před volbami. Já jsem pořád říkal, abychom si šli sednout někam v klidu sami a nějak si o tom pohovořili. Trvalo to do půlnoci a já jsem pochopil, že Slovensko chce svou hvězdičku na vlajce Evropské unie," uzavřel Klaus.
Na sestřih z rozhovoru se můžete podívat zde:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.