"Mně je celkem, pokud se to dá říct, dobře, nějak fyzicky mě nic nebolí. Mám bohužel v háji průdušky, ale to není teď, že jsem starej, to mám od dětství, to je prokletí rodiny, to měla babička, matka, mají to vnoučata, má to syn, s tím mám problém, tady jsem byl se zápalem plic, jsem normálně nastydl doma," svěřil se Krampol.
"Od té doby, co jsem dostal poslední vakcínu, je mi blbě, třeba si to namlouvám, to je klidně možné, hlavně na to nejsem zvyklý, protože já jsem do svých 73 let nevěděl, že jsou nějací doktoři," prohlásil. "Mně nic nebylo, cvičil jsem do posledního momentu, než jsem dostal srdeční arytmii. Tam začaly ty problémy," poznamenal. Kdy jej z nemocnice pustí, zatím neví.
[chooze:article;value:550057]
O smrti Laufera: Nemuselo to tak být
Krampol zavzpomínal na zesnulého Josefa Laufera. "Celý život jsme spolu hráli tenis, měli jsme spolu různý kšefty a pak jsme bydleli v jednom baráku, on bydlel o patro níž, takže jsme byli opravdu kamarádi," podotkl. "Byl to úžasnej kluk, talentovanej po všech stránkách, bezvadně zpíval, byl charismatickej, herec to byl dobrej a pohybově si myslím, že byl nejlepší ze všech zpěváků, protože to měl v sobě tu španělskou krev," dodal.
Laufer byl podle něj dokonalý profesionál. "Každou práci bral zodpovědně," poznamenal. Připomněl i jejich dvě role v amerických filmech. Jedním z nich byl snímek Operace Daybreak režiséra Lewise Gilberta o zabití protektora Reinharda Heydricha.
Od režiséra se dočkali pochvaly. "Vyšlo to v novinách i v cizině, že narazil tehdy v Československu na dva herce, kteří to odehráli v americké angličtině. To bylo strašně textu, to bylo šest stránek textu, strašně blbý věty, takový: 'Ušetřete mě vašich biblických výroků, doktore.' Takový kecy. Že jsme to zvládli, že se to dalo použít. Tím jsme se vytahovali," řekl.
[chooze:article;value:551953]
Jeho neoblíbenější vzpomínka na Laufera je z tenisu. "Já jsem dobíhal míček, který jsem nedoběhl a tam seděl tam nějakej ožralec, ten řekl: 'Já rychleji sedím, než ty běžíš.' Laufer se tomu strašně chechtal a pak mi to různě předhazoval," zavzpomínal.
Zpráva o smrti jej podle něj teprve zasáhne. "Když nějaký člověk, který mi byl blízký, odešel, tak první moment není jako: 'Ježišmarja.' Ono to teprve dochází. Je mi to hrozně líto, protože to nemuselo být, kdyby nešel na tu operaci nebo se nechal uspat lokálně, tak to nemuselo bejt," míní.
Strašné to bylo podle jeho názoru hlavně pro rodinu. "Já nevím, jak dlouho byl v tom kómatu. Čtyři roky nebo pět let. To je strašný prostě," sdělil.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.