Nejčastějšími formami šikany na internetu mezi žáky základních a středních škol jsou pohrdání, zesměšňování, nadávky nebo pomlouvání. "Kyberšikanu řešila přibližně třetina základních škol a čtvrtina středních škol. Podíl odhalených případů souvisí i se zvyšujícími se kompetencemi učitelů rozpoznávat tyto projevy chování, vyhodnocovat je a potom na ně i v rámci školy reagovat," řekl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
"Kyberšikana je dost často spojená s klasickou šikanou. Když dítě prožívá klasickou šikanu, tak je nejspíš šikanováno i online. Je potřeba na to dávat pozor. Tu nepříjemnou formu šikany si zažila zhruba třetina dětí," přidal Martin Kožíšek ze Safer Internet Centrum ČR.
Nejčastěji musí šikanu řešit ředitelé a policisté v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. "Většinou se to děje na sociálních sítích, kde je uzavřená skupina. Pokud tam není někdo pozván, tak se vlastně do té skupiny nedostane, takže my to můžeme zjistit pouze ve chvíli, kdy to někdo řekne. To znamená, že musí promluvit a oznámit, že se něco takového děje," dodal ředitel pražského gymnázia a průmyslové školy Radko Sáblík.
[chooze:article;value:475167]
Některé školy se snaží kyberšikaně aktivně zamezovat. Například tím, že zakazují braní si telefonů do výuky. "My jsme před několika lety ve školním řádu ustanovili, že bude nulová tolerance k mobilním telefonům. Děti to u nás řeší tak, že si telefon odloží do skříňky a do školy si ho neberou," uvedl ředitel ZŠ Rudná Pavel Kasal.
Kyberšikanu řeší na Základní škole Generála Janka v Ostravě třikrát až čtyřikrát za rok. Nejčastěji se jedná o posílání intimních fotek. "Čas od času se s kyberšikanou setkáme. Většinou se ji snažíme řešit, jakmile se o ní dozvíme, protože tady čas hraje důležitou roli. O nějaké řešení se stará školní poradenské pracoviště, které okamžitě hovoří s dětmi a snažíme se společně najít řešení," prohlásil ředitel zmíněné školy Martin Kolář.
Ne všemu ale dokáže škola zabránit. Řada případů se totiž odehrává po vyučování. Zvyšuje se i počet šikanovaných učitelů ze stran žáků nebo rodičů. "Mnohé školy se bojí ty nástroje, které mají k dispozici, použít. Dostává je to do velmi choulostivého vztahu směrem k rodičům. Rodič je dnes velmi často nastavený velmi útočně vůči škole. Místo toho, aby nastala jakási sebereflexe toho, co komu ujelo. Jde vlastně do útoku vůči škole, aby ji obvinil z toho, co škola měla uhlídat, ale neuhlídala," prozradil přednosta Kliniky adiktologie Michal Milovský.
[chooze:article;value:494629]
Problém prý bývá často i na straně zřizovatelů škol a ředitelů. Ti před šikanou ze strany žáků směrem k učitelům raději zavírají oči a snaží se strhnout pozornost na něco jiného. Chtějí se tak vyhnout případnému poškození jména školy před rodiči.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.