Začátek Patrikova života rozhodně nebyl jednoduchý. Jeho matka byla alkoholička, otec zase gambler. "Matka nás běžně odkládala k někomu známému i na 14 dní. Žili jsme v totální nejistotě, nevěděli jsme, jestli přijde nebo nepřijde," popsal.
S bratrem byli někdy doma i sami. "Přišla opilá po dvou dnech," uvedl s tím, že někdy se to pojilo i s příchodem jejího přítele, který ji i oba syny zbil. I tak ale její příchod vnímali pozitivně. "Řeknete si, ano, konečně máma," dodal.
[chooze:article;value:549206]
A násilí se u něj z domova převedlo do školy. "V páté nebo šesté třídě jsem vyvolal šikanu," řekl. Dělal to ale podle jeho slov, aby získal alespoň nějaký kolektiv a pozornost. Situace pak gradovala na střední škole. "Vytrhával jsem topení, kouřil, kradl," přiblížil.
I tak se ale dokázal z nepřízně osudu vymanit. Zlom podle něj přišel asi v 17 letech, kdy si začal plně uvědomovat, co dělá. Teď učí ve škole, pomáhá dětem z dětských domovů a má manželku se kterou čeká dítě.
[chooze:article;value:551272]
Pomohli mu i lidé, kteří ho neodsuzovali a dokázali najít jeho silné stránky. "Když jsem šel na učňáku k panu Grundzovi na praxi a vařili jsme tam, tak to byl třeba člověk, který mi neskutečně pomohl tím, že vytvořil bezpečné prostředí," rozvedl.
S tím, že je důležité neodsuzovat souhlasí i Šeniglová. Pomoct podle ní můžou nejen rodiče. "Často se nějakým zdrojem stává třeba trenér, učitel, jiný dospělý nebo kamarádi, kteří dokážou podpořit a nabídnout nějaký vztah," uvedla psycholožka.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.