… aspoň tedy jeho tři čtvrtiny:) Moje tříčtvrtinová třetina je jako vždy opožděná (návštěvu DOXu jste už mohli vidět u Pavlíny a Renaty).
Ve školní družině měla být Halloweenská oslava a tak se ptám Emy, za co by chtěla jít?
Za vlkodlaka!
No nazdar…
Nechtěla si to nechat vymluvit a vymyslela, že tedy bude za vlkodlačí dceru Clawdeen Wolf. Což mi znělo jako čarodějnické zaklínadlo, ale je to postavička z Monster High. Monsterky, jasně, to už znám, takže jsem si potvůrku vygooglila a vyrazila na nákup materiálu.
Podšívkový satén na sukni, černý tyl na spodničku, černý a fialový svetr ze sekáče na vrchní díl, plst na ouška a do nich zlaté kroužky. Proužkované návleky místo bot. Tričko s růžovým zebřím vzorem jsem nesehnala, tak místo něho leopardí vzor a roztomilí buldočci s mašličkami. Kožešinový límec si vyžadoval před přišitím více aranžování, než byla modelka ochotná strpět, takže ten použijeme třeba příště. Snad na kočičku. 🙂
Výsledek:
Vzor:
A jak se líbil kostým ve škole? Zůstal nepochopen, jelikož děti hádaly, že je Ema za čivavu. 🙂 A nejlepší kostým měl kluk s nafukovacími svaly. Tomu se dá těžko konkurovat. 🙂
Domy v moci byly tématem vycházky, kterou na Den architektury v Brně vedla Bára Šimonová.
Místem srazu účastníků stanovila těžiště zeleného trojúhelníku na Konečného náměstí. Tedy onen nehostinný kousek zeleně, kde byl loni v létě umístěn Posed.
První zastávkou komentované prohlídky byla právnická fakulta na Veveří. Já byla uvnitř poprvé, zaujal mě prosklený strop ve vstupní hale a vitrážemi zdobená aula.
Od právnické fakulty jsme přešli po „Akademickém náměstí„, jež už desítky let čeká na svou realizaci (a zatím je tam parkoviště, občas cirkus, jindy pouťové atrakce). Zastavili jsme se kousek od probíhající stavby Sonocentrum na ulici Veveří. V té kouli uprostřed má být ultramoderní koncertní sál neslýchaných kvalit.
Přešli jsme do dalšího „domu moci“, do budovy Univerzity obrany, podle svého tvaru zvané Rohlík. Stavba je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Černobílé fotky najdete na webu o brněnské architektuře BAM.
Dostali jsme se i dovnitř Univerzity, kde jsme mohli obdivovat zachovalé původní prvky – zejména krásné schodiště.
Zajímavé byly i původní tvarované zárubně.
Těžko říct, jak to vypadá v interiérech budovy – chodba nepůsobí moc dobrým dojmem (ty květináče na parapetu jsou ovšem dojemné :-)… a do divoce okachličkované místnosti, kde probíhala rekonstrukce, jsem raději nahlížet neměla…
A pozor – je pohotovostní stav ALPHA. Což je nejnižší pohotovostní stav – před teroristy se tedy můžeme cítit jakž takž v bezpečí. A to je určitě dobré vědět.
… aneb jedno foto ze Dnů architektury. Více příště. 🙂
Letos mi akce Otevřené ateliéry téměř unikla. V sobotu večer plánuje drahý skorochoť, že se zítra staví u malíře Jana Spěváčka. Cože??? A jo, jsou Otevřené ateliéry! Jenže my už slíbili přijet k babičce na oběd! Vyhledala jsem na internetu brožurku vydanou k této akci a s její pomocí ateliér nejbližší našemu bydlišti. A bylo jasno – v nedělním dopoledni se s Emou vydáme do ateliéru sochaře Jana Eduarda Španihela.
Kompozici z kroucených ocelových pásků v popředí Ema označila za „špagety v uragánu“. Pan Španihel na to: „No vidíš, a já v tom viděl ženskou.“
Ne, že by na tom nějak hodně záleželo, ale jak moc „trendy“ je momentálně borovice? Poslední roky jsem ji měla za nudné měkké dřevo – skvělé na postel z masivu, ale na pohled nic moc… ty suky… trošku nuda, ne?! Máme doma už mnoho let takovou postel, spí na ní dcera a je skvělá, jednoduchá, ergonomická a ekologická, jak to mám ráda. 🙂 Akorát ten vzhled mě trápil a spřádala jsem plány na natírání, lakování a jiné kamuflování.
Nic takového!
Byla jsem po dlouhé době v IKEA a vypadá to, že se borovice vrací „do módy“. Jak říkám, ne že by na tom záleželo… 🙂 Co soudíte o borovici, je in nebo out?
IKEA samozřejmě něco z borovice mívala v sortimentu, třeba sérii IVAR a nějaké komody. Ale úplně nové mi přišlo použití dýhy ve velké ploše, třeba na dveře šatní skříně PAX:
Nebo šatní skříň ze série FJELL:
Komoda ze série IKEA PS je už z loňského roku, ale stůl s deskou z borovicové dýhy (v pozadí) jsem ještě neviděla. Docela se mi zalíbil a uvažuju, že se stane společníkem v úvodu zmiňované postele a pořídíme ho jako psací stůl do dětského pokoje.
Dnes jsme se byli podívat na trhu české a slovenské módy a designu Open Space Market, který se koná od pátku do zítřka (neděle 8.9.2013) v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně.
Byla jsem moc zvědavá na KOKINO design a jeho premiéru na brněnských trzích – a byla skvělá. Krásné zboží a moc příjemná majitelka, to vše zasazené do zajímavých prostor galerie. Byla jsem tak okouzlená, až jsem si zapomněla cokoliv koupit. 🙂
Chtěli jsme pořídit knihu pro dceru, ale nakonec jsme ji vybrali o kousek vedle, v nakladalství Meander. Alberto Pez – Je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli. Už jsme ji dnes večer přečetli plyšové kočce Kaštance a mňoukala na souhlas.
Naše princezna na takové velké róby moc není. Vybrala mi magnet do sbírky u …little illustrations.
Koukala jsem se na jejich web a objevila skákací gumu v krásné krabičce – jestli je tam i návod na školku tak to nemá chybu!
Náhrdelníky od Recysklo, La Mode de Boheme a Ateliér Frou-Frou.
Na závěr fotka z prezentace obchodu Ledabíle, kde jsem se zúčastnila háčkovacího workshopu a umotala muchomůrku.
Dvě a půl hodiny kmitání háčkem v osvěžujícím průvanu vstupní haly galerie a pod trpělivým vedením Veveřice přinesly ozdobu na vánoční stromeček. Možná bych se teď mohla pustit do pufu z poslední fotky, dokud si (snad) pamatuju postup práce.
Současné české bydlení vypadá určitě trochu jinak – ukažte to v soutěžní galerii!
Pár dnů minulého týdne jsme strávili v městečku Lázně Bělohrad. Narodil se tady Karel Václav Rais – objevili jsme dům s jeho pamětní deskou, což mě přinutilo osvěžit paměť svou a vyloudit z ní nějaké dílo tohoto představitele kritického realismu… marně… dokonce i Zapadlí vlastenci byli zcela zapadlí za bránou zapomnění… Já v mládí přečetla kdeco, ale K.V.Raise opravdu ne. Co vy a klasici české literatury?
Jedním z cílů našeho krátkého pobytu v lázních byla návštěva Spa resortu Tree of Life. Strom života nabízí pod jednou střechou ubytování a lázeňské služby, wellness procedury, bazén, zajímavou gastronomii (kuskus s mátou a limetkou, vynikající nápad!).
Ráda bych zažila Rasulbad nebo Hamam, ale to si nechám na někdy příště. Při první návštěvě jsme byli v Exotic Spa a zkusili laconium a parní lázně. Musím přiznat, že doposud jsem nikdy nebyla ani v sauně a vlastně jsem po tom netoužila a představovala si, jak v tom horku zahynu bídnou smrťou. A popis laconia, což je „římská „potní“ a očistná lázeň, ve které se udržuje standardní teplota okolo 50 °C a vlhkost dosahuje max. 70 %“ – to mi znělo dost drasticky. Nicméně konečný efekt, slibující odstranění nashromážděných odpadních látek z těla, se možná opravdu mírně dostavil. Měla jsem pocit hezčí pleti a menší celulitidy (pardon za intimní detaily :-)).
Parní lázeň je malá místnůstka vybavená lavicí, celá vyložená mozaikovým obkladem, na podlaze s dřevěným roštem. Součástí lázně je ruční sprcha, takže se dá trochu osvěžit i na místě a zpříjemnit si tak blahodárnou proceduru (a vydržet tam tedy déle než pár desítek sekund :-)).
Docela se mi líbily interiéry hotelu, zejména ty obrovské fíkusy lyrata.
Za hotelem je rybník Pardoubek, jehož název byl odvozen od „pár doubků“ vysazených kdysi na hrázi rybníka. Ovšem lidová tvořivost si o jménu pro rybník myslí své… 🙂
Lázně Bělohrad jsme poznali jako vcelku poklidné a příjemné město. V centru a lázeňské části je položena krásně zdobená dlažba. Na náměstí jsme objevili meteorologický sloup, pojmenovaný „U Kadavého“ – podle místního občana, který tu v dobách první republiky postával a vyhlížel někoho, kdo by pro něj měl práci.
Předloni jsme byli na dovolené na Krétě a dcera si tam koupila nástěnný kalendář s kočkami. Kočka na chladivé modré střeše, kočka na bílém proutěném křesílku, kočka pod oleandrem… znáte to. Kalendář byl na rok 2012 a tak už osmý měsíc koukáme na prosincovou kočku… ale sundat se nesmí, neboť jsou tam KOČIČKY! Při jedné z (marných) debat, jestli by se ten kalendář nemohl přece jen dát pryč, Ema navrhla, ať koupím kalendář, který bude platný pro všechny roky v budoucnu. Kočky forever!
Věčné kočky bych asi nechtěla, ale kalendář EXP CALL YYY se mi líbí. Vytvořila ho Elizabeth Ward, grafička z New Yorku, a použila v něm data expirace z potravin a léků. K významný dnům se mohou přilepit lístečky s poznámkami.
Sesbírat 365 různých dat expirace musí být dost náročné, jinak by se tenhle projekt hodil pro DIY. Nebo se dá koupit u Curio. Nebo… naskenovat domácí zásobu potravin a pak se uvidí. 🙂
