Smrt a moment odcházení blízké osoby zažil snad každý z nás. Hašková o setkání se smrtí a o svých pocitech hovořila s moudrým mužem, který jí dal radu do života. "Řekl jednu zajímavou věc, že když je něčeho hodně pohromadě, tak to většinou skýtá potenciál. A ať nad tím přemýšlím," vzpomíná spisovatelka.
Velký vliv na ni měl pohřeb sestřenice, která umřela na rakovinu. "Seděla jsem vedle rakve, přišla jsem domů a začala psát. Takže tam byl druhý takový impulz, kdy to opravdu najednou ze mě šlo ven," říká.
"Je to moment, který je strašně silný, pokud jste s někým, komu se smrt blíží, a vy cítíte jednoznačnou konečnost," popisuje pocity, o které se později v životě můžeme opírat.
[chooze:article;value:598551]
Přitom uvědomění si vlastního konce v nás podle Haškové může vyvolat řadu otázek o našem životě a jeho směřování. Sama autorka přiznává, že čas od času se smrtí rozmlouvá.
"Když nevím nebo se neumím rozhodnout, tak protože si pamatuju tátu i babičku, jak jim končí život, a spoustu rozhovorů s nimi, které se konce týkaly, tak si vždycky představím, že se teď smrt týká mě, a říkám si 'tak co, je mi líto, že jsem tohle tenkrát nešla udělat, neomluvila se tomuhle člověku…' a mám odpověď strašně rychle," sdílí Hašková. Celý díl pořadu si můžete přehrát pod titulkem článku.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.