"Situace je každý rok horší. Zejména v Praze ta situace není skutečně dobrá. Když vezmeme statistická čísla, ukazuje se, že chybí přes šest tisíc kvalifikovaných učitelů," popsal situaci na pracovním trhu ve školství ředitel pražské základní školy a další s ním souhlasí.
Ministerstvo školství chce, aby pedagogické fakulty produkovaly víc absolventů, kteří by poptávku pokryli. Z dat ministerstva je ale zřejmé, že sborovny stárnou. Lidí do 35 let jsou mezi učiteli jen jednotky procent. Častá je argumentace nízkými platy, pro mladé učitele ale často nejsou peníze tím, co by je trápilo.
Třeba Klára nedávno dokončila studium a vrhla se do práce. A přestože měla poměrně bohaté zkušenosti z praxí, realita českého školství ji donutila po krátké době skončit a vzít práci v jiném oboru, kde dokonce dostává mzdu nižší než učitelský plat.
"Nejvíc mi vadí, že se člověk chce pro ty děti rozdat, ale dělá to naprosto na úkor sebe. Systém nevytváří vhodné podmínky a jsem jediná, kdo se o něco takového snaží," popsala. "Když jsem chtěla něco změnit, tak mě kolegyně poslaly do háje, že jsem moc mladá. Přijde mi to jako naprostý zmar," dodala.
[chooze:article;value:573650]
Přípravy jsem dělala do čtyř do rána
Obrovský rozdíl vidí i mezi tím, co se učila dělat při studiu, a praxí. "Vypadá to, že se ty věci dělají jinak, ale dělají se pořád stejně, jako by byl rok 1950. Mám pocit, jako by to nešlo změnit. Není to o tom, jestli to chci dělat jinak, ani to nemůžu dělat jinak," uvedla. Učitelky prý fungují v režimu, "aby se z toho nezbláznily". "Není na to čas, rodiče by se zlobili, co když přijde inspekce," slýchá.
Podobnou zkušenost s odtržeností studia od reality mají i další učitelé. "Učí tě, že máš individuálně přistupovat ke každému dítěti, ale pak přijdeš do třídy a dětí je tam 25," řekla Veronika, která s učením skončila po dvou letech.
[chooze:article;value:568596]
Zásadní problém s penězi nemá ani Barbora, která už učí tři roky. Práce je pro ni ale prý velmi psychicky a časově náročná. "Opravdu hodně si člověk tahá práci domů. Ze začátku jsem dělala přípravy do čtyř do rána a pak zase šla do práce. První rok je hodně bolestivý, a proto i spoustu lidí končí," přiblížila.
Kvůli psychickému tlaku zvažuje i změnu profese. "Nejde se od toho odpojit, nejde netahat si to domů. Rodiče volají, píší," řekla. "Nedokážu si představit, že to dělám celý život. Když vidím odstrašující příklady starších učitelů, tak bych takhle nechtěla dopadnout. Mám spoustu mladších kolegů, kteří plánují, že ještě tři roky budou učit a pak skončí," doplnila.
Kariérní nerůst
"Přijde mi, že je to pořád to samé, není se kam rozvíjet. Děsilo mě, že za 20 let bych byla pořád na tom samém místě," popsala jeden z hlavních důvodů k odchodu Veronika. Učitelská profese podle ní nenabízí moc prostoru ke kariérnímu růstu, jedině postup na pozice ředitele nebo jeho zástupce.
[chooze:article;value:552501]
Podobně to vidí i Barbora. "Ostatní lidé můžou růst a já se nikam neposouvám. I posun na platovém žebříčku je v průběhu let úplně minimální," uvedla. "Učitel se může učit pořád, může chodit na nové kurzy a učit se nové věci. Pokud je člověk dobrý učitel, tak to není jen o tom, že by stagnoval," dodala ale.
A už obligátním problémem jsou i rodiče žáků. "Někteří to brali tak, že přišla mladá učitelka, nemá zkušenosti, takže moje dítě bude dostávat jedničky, aniž by muselo něco dělat," řekla Veronika. "Rodiče přichází s očekáváním, které je klidně negativní, ale trvají na tom. Jsou to takové vařené žáby," přiblížila Klára.
Platy učitelů byly tématem vyjednávání o rozpočtu na příští rok. Ve Snídani to v srpnu komentoval ministr školství Mikuláš Bek (STAN) (8/2024):
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.