Válka na Ukrajině trvá už dva roky a její konec je v nedohlednu. Naopak ruské jednotky v posledních dnech obsazují místa doposud držená ukrajinskou armádou. Co se na bojišti změnilo, že ruská armáda začala postupovat dopředu?
Na bojišti se změnilo především to, že se Rusko za ty dva roky poučilo ze svých neúspěchů v rámci své agresivní kampaně. Začalo mobilizovat domácí zbrojní průmysl, padla rozhodnutí o navýšení armády, byl přijat systém skryté mobilizace osob. To se začalo promítat na bojišti tím, že v nějakém okamžiku, který teď nastal, má Rusko velkou převahu na frontové linii. Sami ukrajinští vojáci říkají, že to je někdy, například v Avdijivce, i 1 ku 15. A zároveň Ukrajina po neúspěšné ofenzivě minulý rok přišla o řadu vojáků a má problémy s podporou ve smyslu toho, že Spojené státy zatím nerozhodly o pokračování podpory, Evropská unie také rozhodovala velmi pomalu, i když nakonec rozhodla. To se projevuje na bojišti nedostatkem munice, nedostatkem zbraňových systémů a vykulminovalo to v to, že se Rusku skutečně podařilo na některých místech dlouhé frontové linie vytlačit ukrajinskou armádu z míst, která se jí dařilo dva roky bránit.
Nebyla to taktika ruské armády už od začátku – počkat, až podpora Ukrajiny od ostatních států opadne a poté se chopit příležitosti?
To je dlouhodobá strategie. Samozřejmě že Rusko má velkou vůli dosáhnout svého a dělá pro to v tuto chvíli ze svého pohledu evidentně maximum. Rusko je připraveno vydržet a samozřejmě trochu kalkuluje s tím, že v zemích NATO a Evropské unie ta vůle opadne. To, že v tuto chvíli přešlo k nějaké větší ofenzivě a celý rok 2023 se bránilo, to bylo spíš dáno neschopností Ruska v daném okamžiku zmobilizovat dostatečně silný vojenský potenciál. Zároveň Ukrajina hlásila ofenzivu, takže Rusko se na ni zcela logicky připravilo a zcela úspěšně ji odrazilo.
[chooze:article;value:542712]
Mohl by se konflikt přesunout i na další státy a je útok Ruska na NATO skutečnou hrozbou?
V tuto chvíli určitě ne. Samozřejmě můžeme sledovat určitou extrémní rétoriku, například bývalého ruského prezidenta Medveděva, ale Rusko je v tuto chvíli díky své agresivní kampani hluboce vázáno ekonomicky i vojensky na Ukrajině. Ale má své dlouhodobé cíle a poté, co bude nějakým způsobem konflikt na Ukrajině ukončen, Rusko jistě bude přemýšlet o dalších krocích. A tam se mohou například pobaltské státy nebo východní hranice NATO ocitnout pod určitým tlakem. A to v případě, že se země NATO nepřizpůsobí situaci, nezvýší své obranné úsilí a nevytvoří dostatečně jasnou schopnost odstrašení, což znamená, že by potencionální agresor věděl, že se mu to nevyplatí.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka v úterý prohlásil, že jak dopadne válka s Ruskem, nám předurčí, v jakém světě budeme žít. Znamená to, že by se konflikt mohl napřímo dotknout i Česka?
Potenciálně samozřejmě ano, to nelze vyloučit, když vidíme, že tady došlo k agresi vůči velké zemi. Je to konflikt industriálních rozměrů, vysoké intenzity, který vyžaduje mobilizaci veškerých zdrojů v rámci daného státu. Generál Řehka má jistě pravdu. Je potřeba celkovou politiku nejen České republiky, ale i dalších zemí skutečně přizpůsobit té vyvíjející se situaci.
Jak by se mohlo Česko konfliktu vyhnout? Co by mělo udělat například pro posílení své vlastní bezpečnosti?
Česká republika je v určitém specifickém momentu oproti řadě dalších zemí NATO. Stále ještě se potřebujeme zbavit bývalé sovětské, potažmo ruské, techniky, což znamená, že Česká republika musí domodernizovat zbraňový park české armády. Zároveň musí spočítat, kolik vojáků je na nové úkoly potřeba. A je evidentní, že česká armáda, jak ta v uvozovkách mírová, profesionální, tak ta případná válečná, do které se musí umět rozvinout, musí být prostě větší i v době míru. A to tak, aby ta válečná armáda měla skutečně velikost, kterou potřebuje. K tomu bude potřeba prodiskutovat, jak vytvořit rezervoár připravených vycvičených rezervistů, kteří by byli schopni rychle během několika dnů mírovou armádu doplnit. Jedním z řešení je zavedení určité selektivní vojenské služby, kdy z ročníků, kdy se v ČR narodí zhruba 100 tisíc osob, by bylo povoláváno ideálním způsobem na motivační bázi pět až sedm tisíc osob, jako je tomu například ve stejném desetimilionovém Švédsku.
[chooze:article;value:542613]
Bylo by tedy namístě zavedení i povinné vojenské služby?
Ano, je to určitě téma do diskuze. Já bych nerad vyvolával nějaké obavy slovem "povinné". Jak jsem zmínil, Švédsko také znovu obnovilo povinnou službu, ale spočítalo si, že nepotřebuje povolávat celé ročníky. A to samé platí pro Česko. A pokud by byl zaveden dobrý systém motivace pro mladé lidi, tak zcela jistě můžeme spoléhat na to, že se budou do vojenské služby hlásit lidé v daleko větších počtech, než bude sama armáda potřebovat.
Jsou ale na zavedení povinné vojenské služby Češi připravení? Jak by takový krok mohl rezonovat společností?
Seriózní diskuze teprve začíná. Myslím si, že když se to bude klidně a racionálně diskutovat, tak česká společnost je racionální a zcela jistě jak na politické úrovni, tak na úrovni občanů a mladých lidí to bude mít pochopení. A zcela jistě se najdou lidé, kteří budou ochotni se do takové vojenské služby dobrovolně přihlásit. Je to otázka motivace i sociologických průzkumů o tom, jak mladí dnes přemýšlejí, a nakonec bude potřeba přijmout potřebné rozhodnutí.
Z úst bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa se v poslední době ozvaly i výroky ohledně toho, že by v případě války s NATO USA nepodpořily ty státy Evropy, které nevynaloží dostatek financí na obranu. Je tedy NATO stále zárukou bezpečnosti? A jak by se to změnilo, kdyby nadcházející volby v Americe skutečně znovu vyhrál Donald Trump?
Dnes kandidát na prezidenta Donald Trump už jednou prezidentem byl a ta rétorika byla velmi obdobná. Má pravdu v tom, že nemůže fungovat aliance, kde má každý jasně vymezený díl odpovědnosti, pokud řada členů takové aliance ten svůj díl odpovědnosti neplní. Poté se samozřejmě daňový poplatník ze Spojených států oprávněně ptá, má-li to smysl a proč by měl vydávat své peníze i na obranu zemí, které jsou stejně bohaté, a některé dokonce svým způsobem bohatší než Spojené státy. Takže pro Donalda Trumpa je to způsob, jak donutit spojence, aby Aliance fungovala. Já myslím, že se mu to relativně daří, protože vidíme, jak začaly narůstat obranné rozpočty i díky tlaku ze Spojených států, který zahájil Donald Trump. A vidíme, že ta dnešní rétorika vytváří mezi evropskými politiky skutečně velkou diskuzi. Myslím, že to donutí evropské politiky dělat to, co mají.
[chooze:article;value:541299]
Ještě před americkými volbami ale čekají prezidentské volby i Rusko. Lze vůbec mluvit o volbách a o tom, že by se po nich mohlo něco změnit?
Musíme si uvědomit jednu věc – že prezident Putin tím, co říká, do značné míry, ať se nám to líbí, nebo ne, reprezentuje určitý základní vnitřní pocit v ruské společnosti, který se prostě nesmířil s tím, jak dopadla studená válka, rozpad Sovětského svazu nebo ztráta velkých částí řekněme ruského impéria. V tomto smyslu je prezident Putin populární natolik, že většinově volby skutečně vyhrává. A že dochází k určitým manipulacím, to asi ano, ale ne v ten volební den, že by se ve velkém falšovaly volební lístky. To ovlivnění společnosti je především v tom, že v mediálním prostoru má z 99 procent prostor názor vlády a žádný jiný se příliš neprezentuje. To do značné míry ovlivňuje náladu v ruské společnosti.
Nedávná smrt Alexeje Navalného se ale shledala s nepochopením i mezi některými ruskými občany. V několika tamních městech vznikla dokonce pietní místa. Mohla by ohrozit Putinovu moc?
Nemyslím si to. Alexej Navalnyj a vůbec to, co se v Rusku nazývá nesystémová opozice, která by chtěla vytvářet alternativu k současným vládnoucím politikům, je natolik marginální a natolik i svým způsobem kriminalizovaná ruským státem, že to vůbec nemohlo ovlivnit názory lidí v mainstreamu ve většině ruské společnosti na prezidenta Putina.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.