Lidové pohádky si v minulosti vyprávěli hlavně dospělí, například pro zpestření dlouhých zimních večerů. Byly proto plné vulgarit a lechtivých motivů. V 19. století je u nás ale začali proměňovat první sběratelé lidové slovesnosti, uvádí Akademie věd ČR.
Při zapisování je podrobili cenzuře a pikantní zápletky vymazali. "Třeba erotické pohádky se nám proto dochovaly jen asi čtyři, ačkoli původně se jich tradovalo násobně víc," uvedl etnolog Jaroslav Otčenášek, který se pohádkami zabývá přes dvacet let.
Pohádky podle odborníků upravovali na našem území prakticky všichni sběratelé 19. století. Mezi nimi také Božena Němcová, Karel Jaromír Erben nebo Jakub Malý, který v příbězích vynechal podle něj škodlivé pasáže.
[chooze:article;value:531614]
Není proto známo, jak přesně původní ústně tradovaná lidová pohádka skutečně vypadala. "Dokud lidová slovesnost žila, vysoká literatura ji nereflektovala. Až když začala mizet, pustili se sběratelé pod vlivem romantismu do jejího sběru, ale zároveň ji upravovali. První systematický pokus o zapsání a vydání autentického folkloru jsou až práce Josefa Štefana Kubína z počátku dvacátého století," uvedl literární vědec Pavel Šidák.
Pohádky dnes patří dětem. Přeměna lechtivých historek pro dospělé v příběhy pro děti začala v 17. století. Na jeho počátku stál podle odborníků francouzský sběratel spisovatel a sběratel pohádek Charles Perrault s jeho sbírkou Pohádky matky husy z roku 1697.
Vydal v ní verze pohádek o Popelce, Červené karkulce, Šípkové Růžence nebo Kocourovi v botách. Označil je za vyprávění chův dětem a od té doby žánr směřoval na dětské publikum. Etnolog Otčenášek doplnil, že představa pohádek jako dětského světa pod vlivem racionalizace definitivně převážila v devatenáctém století.
[chooze:poll;value:350ab4e80bf13baad98f5cb2f7467e6647cca62f]
Jízda na saních se soby a pohádková krajina. O Santovu vesničku je obří zájem (12/2023):
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.