Ředitelka amerického institutu Carnegie Mellon Institute pro strategii a technologie (CMIST) Audrey Kurth Croninová analyzovala celkem 457 teroristických skupin a jejich činnosti za posledních asi 100 let. Na základě této analýzy, kterou publikovala v časopise Foreign Affairs, se jí podařilo definovat šest hlavních způsobů, jak končí teroristická činnost.
Dosažení cílů
Prvním scénářem ukončení činnosti teroristické organizace je dosažení jejích cílů. Jak Croninová poznamenala, toto je zároveň nejméně pravděpodobné vyústění, v jí sledovaných případech takto dopadlo asi jen 5 % organizací.
Svých cílů se podařilo dosáhnout například skupině uMkhonto weSizwe, což bylo ozbrojené křídlo Afrického národního kongresu, nyní vládnoucí politické straně v Jihoafrické republice. Další je židovský Irgun, který působil v letech 1931 až 1948 v Brity kontrolované Palestině.
"Hamás ale tento seznam nerozšíří. Izrael je silnější v každé vojenské i ekonomické dimenzi a má podporu Spojených států," napsala Croninová.
Pásmo Gazy:
Přerod skupiny
Druhým způsobem je reorganizace ve zločineckou organizaci či ve vzbouřeneckou skupinu. Jako vzbouřenecké (insurgency) Croninová popisuje ty skupiny, které dosáhnou takové podpory u obyvatelstva, že se může přímo utkat s vládou a armádou o kontrolu nad určitým územím a zdroji.
"Toto je naneštěstí pravděpodobný výsledek v Gaze a možná i na Západním břehu a v Izraeli samotném, pokud bude Izrael nadále pokračovat ve své aktuální strategii," shrnula Croninová.
Vojenská porážka teroristů
Třetí způsob je vojenská porážka teroristické skupiny. O to se podle Croninové aktuálně Izrael snaží v Pásmu Gazy. A jak odbornice podotkla, tento způsob již v minulosti uspěl, ale za obrovských nákladů, ať už finančních, tak co se lidských obětí týče.
Připomněla například asi deset let trvající boje Ruska proti čečenským separatistům. Podle některých zdrojů zemřelo nejméně 25 tisíc civilistů a stovky tisíc dalších musely opustit své domovy.
Podobně tomu bylo na Srí Lance, která se potýkala s Tamilskými tygry. V letech 2008 a 2009 se tamním vládním jednotkám podařilo odříznout příslušníky skupiny na malém území a tam je nakonec rozdrtit. I to si ale vyžádalo podle OSN desítky tisíc mrtvých mezi civilisty.
Podle Croninové není tento způsob poražení teroristů příliš efektivní. Porážka skupiny, a hlavně co se konkrétně Hamásu týče, jejímž cílem je získání určitého území, nemusí nutně znamenat její konec. Může se reorganizovat a znovu začít útočit.
Jak pro TN.cz uvedl bezpečnostní analytik Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Izrael by mohl Hamás výrazně oslabit, pokud by se mu podařilo delší dobu okupovat Pásmo Gazy.
"To se ale v současné době ukazuje jako nepříliš reálné, zvláště v kontextu probíhajících bojů v Rafáhu. Organizaci jako takovou nemůže Izrael porazit, protože ta nemá základny jen v Pásmu Gazy. Má základny i na Západním břehu Jordánu a v zahraničí, například v uprchlických táborech v zemích Blízkého a Středního východu, a pozice svých velitelů v některých zemích Perského zálivu a také má strukturu v palestinských diasporách v západní Evropě," vyjmenoval Mareš.
[chooze:article;value:558202]
Likvidace vedení
Čtvrtý způsob je takzvaná dekapitace, tedy že se podaří zničit nebo uvěznit vedení dané teroristické skupiny. To se stalo třeba u francouzské teroristické skupiny Přímá akce, kdy se podařilo zadržet její vedení v roce 1987 a členové pak přerušili činnost. V roce 1992 podobně dopadla perská teroristická skupina Světlá stezka.
Jenže tento případ u Hamásu nehrozí. Croninová uvedla, že jak při aktuální kampani v Pásmu Gazy, tak již dříve se Izraelcům dařilo likvidovat představitele teroristů. Ti ale prokázali velkou flexibilitu v hledání dalších vůdců, takže podobné akce nikdy dlouhodobě neomezily jejich činnosti.
Vyjednávání a dohody
Pátým způsobem je vyjednávání. Po vyjednávání mezi britskou vládou a Irskou republikánskou armádou v roce 1998 ukončila provizorní IRA svou činnost. Podobně tomu bylo v roce 2016 v Kolumbii, kdy se po dohodě mezi vládou a Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie teroristická skupina přeměnila na politickou stranu.
Podle Croninové pouze 18 % ze sledovaného počtu teroristických skupin svolilo k vyjednávání s vládou. Už samotné vyjednávání totiž omezuje jejich základní narativ, totiž že není jiného východiska než užití násilí. Po případné dohodě se jako problematické jeví také to, když mohou lidé zodpovědní za teroristické činy uniknout trestu. Jak ale poznamenává Croninová, zase to znamená ukončení krveprolití a i relativně nízké materiální i politické náklady.
Zda je možné ukončit násilí mezi Izraelem a Hamásem pomocí vyjednávání, je podle Croninové otázkou. Na jedné straně už obě strany dříve vyjednávaly, ale Hamás zase často vyjednávání odmítal.
"Pořád ale existuje šance, že se externím aktérům, jako jsou Spojené státy, Egypt, Jordánsko a Saúdská Arábie, nakonec podaří přimět Izrael a Palestince k novému vyjednávání zaměřenému na dvoustátní řešení. A lze si i představit to, že by do toho mohl být začleněn Hamás či nějaká jeho část," shrnula. Vyjednávání by podle Croninové bylo dlouhé a bolestivé, ale už i samotné oznámení těchto rozhovorů by mělo pozitivní efekt.
[chooze:article;value:554670]
Vnitřní kolaps a ztráta podpory
Šestým způsobem, jak teroristické organizace končí, je selhání, vnitřní kolaps anebo ztráta podpory. Například některé až příliš brutální masakry znamenaly pro teroristické skupiny ztrátu podpory mezi lidmi, ať už se v případě Irska jednalo o útok na městečko Omagh, kde byly mezi obětmi i děti, nebo útok na ruský Beslan, kde zemřely tři stovky lidí včetně dětí, což přineslo mezinárodní odsouzení čečenských separatistů.
Croninová poznamenala, že Hamás vykazuje známky selhání. Podpora této skupiny roste jen v případech konfrontace s Izraelem, jinak je mezi Palestinci nepříliš oblíbená. Ovšem izraelské excesivní užití násilí Hamás posiluje a napomáhá důvěryhodnosti jeho propagandy.
Ozbrojené a politické křídlo Hamásu ale v některých případech nejedná ve shodě. S plány říjnových útoků bylo obeznámeno zřejmě jen malé množství velitelů Hamásu, a to včetně nejvyššího velení.
Ke kontrole Pásma Gazy navíc Hamás využívá represe včetně násilí a mučení. Gazané podle Croninové opovrhují bezpečnostními složkami vedenými Hamásem, které je sledují, udržují si o nich informace nebo potlačují protesty. Mnoho obyvatel Gazy s tím není spokojeno a odsuzuje také špatné vyhodnocení dopadů agrese vůči Izraeli na jejich životy. Uvědomují si, že Hamás stavěl složitou síť tunelů pro své bojovníky a ochranu vůdců, pro obyvatele Pásma ale nic neudělal.
Izrael by tak neměl zadržovat humanitární pomoc, ale dostávat jí do Gazy co nejvíce, měl by plánovat obnovu poničené infrastruktury, měl by navodit dojem, že je zde alternativa k Hamásu, radí Croninová. Na závěr dodává, že Izrael možná Hamás neporazí, ale nakonec by se přesto mohl stát příčinou jeho selhání.
[chooze:article;value:558553]
Vojenské úspěchy, ale nejistá budoucnost
Jak uvedl vojenský stratég z univerzity obrany Richard Stojar, z vojenského hlediska je izraelská operace v Gaze úspěšná: "Poměr sil mezi izraelskými ozbrojenými silami a Hamásem je nesrovnatelný. Z vojenského hlediska bude Izrael schopný dosáhnout vytyčených cílů k získání kontroly nad Pásmem Gazy a výrazným způsobením ztrát Hamásu."
Ovšem pro Izrael je stále otázkou, co dál po obsazení Pásma Gazy. "Problémem jsou politické konsekvence, které z toho vyplývají. Na izraelské straně se můžeme setkat i s názory, že by nemělo dojít ke stažení z Pásma Gazy a že by mělo být pod izraelskou vojenskou kontrolou dlouhodobě. Okupace teritoria by ale byla časově a ekonomicky nesmírně nákladná a zatěžující pro izraelský stát i ozbrojené síly, což byl i důvod, proč se před 20 lety Izrael z Gazy stáhl," vysvětlil Stojar.
Izrael nepřekročil v Rafáhu červenou linii, pomoc bude pokračovat, uvedly USA. Podívejte se na reportáž TV Nova z konce května:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.