Dvě stě procent

… asi o tolik se zvedla kvalita mého života minulý týden:) Máme totiž konečně internet. A dokonce už i lednici. Nic sice nešlo bez problémů – buď se nás teď chytla smůla nebo má pověstná německá organizovanost povážlivé trhliny. Asi obojí aneb zažíváme klasického Murphyho v praxi: Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Vždycky, když začneme být hrdí na to, co všechno jsme si už byli schopní v němčině sami vyřídit (přestože pořád ještě zapojujeme ruce i nohy), přijde něco, na co jsme krátcí a výpomoc z řad A. kolegů je nevyhnutelná. Kapitolu Jak někoho seřvat po telefonu jsme na kurzu evidentně ještě nebrali.

Necháme ale negativní zkušenosti a myšlenky stranou. Přece jen pro zdravého ducha je lepší postoj – bydlíme v krásném velkém bytě, původní dřevěné podlahy nádherně vržou, objednané indické jídlo je bezkonkurenční a pro moje nejoblíbenější saláty si můžu dojít pěšky.

A taky – první místnost vypadá o/zabydleně. Aspoň při prvním pohledu.

Při tom druhém je jasné, že skříně by se víc než hodily.

Ale kdo by myslel na takové detaily jako jsou šatní skříně nebo dokonce kuchyň, když může nakupovat rostlinstvo. Já tedy ne. Zatímco ve starém bytě těch mých pět kousků bylo kvůli prostoru, zkoseným stropům a světelným podmínkám kumulovaných v jednom místě a budilo tak dojem džungle, je jasné, že tady bude třeba přidat na kvantitě zcela zásadně. První vlaštovky z holandského zahradního centra (alias zeleného ráje na zemi) jsou už doma.

Na Ficus Elastica se nemůžu vynadívat. Těžký retro:)

S radostí opečovávám a vítám každý nový list. Že jich teď na jaře je! A výhled taky nemají špatný (z jídelny).

Ani já ne (z obýváku). Jedna nejmenovaná rodinná příslušnice:) ho sice při skype prohlídce komentovala slovy „výhled nicmoc“, já si ale nedovedu představit lepší. Protože cihly. Protože psí víno. Až se odstěhuje lešení a znovu nastěhuje ta modrá obloha, bude ještě líp:)

1. foto – zdroj: desenio
ostatní – telefonní designinwhite, anžto foťák jsem ještě radši nevybalila:)

Z ložnice

Někdo si syslí příspěvky v konceptech do foroty. Já to moc neumím. U mě vznikají většinou z náhlého popudu. K tomu dnešnímu mě tak trochu inspirovala Olívka z Mode De Boulangerie, kde psala o nočních stolcích.

Nejsem troškař, noční „stolky“ mám dva:) Protože mám ráda kontrasty. Staré s novým. Dřevo a plast. Světlé a tmavé. Nižší a vyšší. Protože jsem si kvůli lampě neměla kam odložit ani čaj nebo vodu. Při jarním tažení za pražskými lumprty jsem ulovila i Thonet piánovku. Ta je přeci na postavení blešákové lampy Jieldé jako dělaná! K tomu dvojchlívkový plastový Componibili od Kartellu, kterému nějaká ta nápojová kapka nebo kolečko nevadí.

A. má trojpatrový, on si toho hromadí víc, jenom těch kabelů! Ale zase nemá opravdovou lampičku, protože svítit může „budíkem“. To, co je na tom „krásném“:( topení je totiž rozednívací budík. Nejlepší vynález na zimu, kdy je ráno ještě tma a normální rozsvícení je o šok. Tenhle rozsvěcuje pomalu a postupně. Dobrou půlhodinu mu to trvá, tak si člověk ve spánku postupně zvyká. A ještě u toho cvrliká:) Řeklo by se hloupost, ale ono to fakt funguje a probuzení je mnohem příjemnější.

A ano, ještě jednu věc vám dlužím. Tady jsem si dělala takový obrázkový seznam přání s tím, že jeden kousek už je na cestě. A který to byl? Křesílko Eames RAR, které bylo na seznamu mých přání opravdu hodně dlouho, asi tak odjakživa:) Nejsem typický slevový nakupovač, ale … to jsem se takhle jednou rozhodla, že by nebylo špatné předplatit si taky nějaký časopis o bydlení v němčině. Pro studijní účely samozřejmě:) Volba padla a najednou koukám, že k dvouletému předplatnému dávají slevu 50% právě na RAR. To přece nejde nevyužít, že?

Ložnice je tak skoro komplet. Skoro! Ještě mám vyhlédnutý větší kusový koberec.

A pak hledám něco do rámu. Pěknou grafiku bych si představovala. Ale to není jen tak. Já jsem hrozně vybíravá. A když už se mi něco líbí, tak to tutově není dostupné v takhle velkém formátu. A takhle velký formát já potřebuju, protože rám schovává plastová zažloutlá dvířka jističové skříně, které opravdu nejsou to, co bych chtěla vidět jako první ráno po probuzení. Nebo vůbec vidět kdykoli. Tak si zatím v rámu hoví arch ručního balícího papíru. Ale já jednou něco objevím. Určitě!

A nebojte, druhou část z návštěvy Eindhovenu nasyslenou mám, příští týden nebude online času moc, tak se bude hodit:)

Poskrovnu

Jediná známka blížících se Vánoc u nás jsou adventní svíčky, které poctivě zapaluju. 
Nějak se nám nedostává místa. I ty svícny přesouvám z jednoho místa na druhé. Sice ještě nějakou tu vánoční dekoraci mám v plánu, ale bude nejspíš zahrnovat maximálně stěnu. Vánoční stromek máme třetím rokem v květináči – kupodivu přežívá, ale rozhodla jsem se ho letos netrápit přenášením do místnosti. Jednoduše ho ozdobím a nechám na terase. Ta je „vklíněná“ do obýváku, takže o výhled na něj se nepřipravíme. Dovnitř možná pořídím nějakou miniaturu v podobě pokojového jehličnanu. Nebo jen větev. To aby to tu aspoň trochu vánočně provoněla.
Ale jinak už vánoční náladu mám – na rozdíl od předchozích let, kdy si můj mozek myslel, že jako času dost a v panice se probral někdy kolem 20. prosince. Tak letos jinak. 
Včera jsem se pustila do výroby dárkové krabičky pro anunk. Napadlo mě, že by vás mohl zajímat pohled do zákulisí výroby. Co vy na to?
Tentokrát jsem se totiž rozhodla na to jít od píky. Nebudu tvrdit, že jsem objevila Ameriku, určitě jsem postup kdysi někde viděla. Ale co si matně pamatuju, krabičky byly malé – bych řekla tak akorát na diamantový prsten. Jenže já bych užila spíš nějakou ponožkovou velikost:D Tak jsem si ji prostě vymyslela. Zahrnovalo to malůvky, počítání a pak první mini model z papíru. Následoval druhý model, už větší. To je ono. Pak ještě prototyp z obyčejného kartonu, abych zjistila, jestli se bude dobře skládat a kde by mohla být úskalí. Šlo to.
Nakonec tedy už ve vší parádě ta finální krabička – uvnitř ozdobný karton se stříbrnými puntíky (kterého jsme měla samozřejmě množství tak akorát – proto testování z obyčejného kartonu – co kdyby se mi to nepovedlo?) A polepit sametovou samolepící tapetou.

Jestli chcete vědět, jak na ni, na anunkblogu najdete šablonu ke stažení i návod, a taky zjistíte, jak krabička vypadá uvnitř.

Rovnou si tam můžete zasoutěžit o adventní dárek pro tenhle týden, který objevila, naleštila a výherci věnuje má maličkost. Pokud máte rádi přírodní materiály, misky ze dřeva Monkey Pod by se vám mohly líbit. Soutěžit o ně můžete už jen do soboty.

 

Kdysi

Jeden příspěvek od Iri z mujdummujsquat mě přiměl si trochu zavzpomínat. Pár let zpátky, Praha.

Flashback, a few years ago, somewhere in Prague.

Od návrhu k realitě. Vždycky je něco nakonec trochu jinak. A na vzpomínání je dobré, že se zalíbením koukáte i na fotky „dokumentární“ kvality i obsahu, o kterých jste už ani nevěděli, že od nich ještě máte někde kopie:)