Archiv rubriky: u nás / our home

Dvě stě procent

byt / home D-dorf / interiér / interior / Moderní bydlení / u nás / our home

… asi o tolik se zvedla kvalita mého života minulý týden:) Máme totiž konečně internet. A dokonce už i lednici. Nic sice nešlo bez problémů – buď se nás teď chytla smůla nebo má pověstná německá organizovanost povážlivé trhliny. Asi obojí aneb zažíváme klasického Murphyho v praxi: Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Vždycky, když začneme být hrdí na to, co všechno jsme si už byli schopní v němčině sami vyřídit (přestože pořád ještě zapojujeme ruce i nohy), přijde něco, na co jsme krátcí a výpomoc z řad A. kolegů je nevyhnutelná. Kapitolu Jak někoho seřvat po telefonu jsme na kurzu evidentně ještě nebrali.

Necháme ale negativní zkušenosti a myšlenky stranou. Přece jen pro zdravého ducha je lepší postoj – bydlíme v krásném velkém bytě, původní dřevěné podlahy nádherně vržou, objednané indické jídlo je bezkonkurenční a pro moje nejoblíbenější saláty si můžu dojít pěšky.

A taky – první místnost vypadá o/zabydleně. Aspoň při prvním pohledu.

Při tom druhém je jasné, že skříně by se víc než hodily.

Ale kdo by myslel na takové detaily jako jsou šatní skříně nebo dokonce kuchyň, když může nakupovat rostlinstvo. Já tedy ne. Zatímco ve starém bytě těch mých pět kousků bylo kvůli prostoru, zkoseným stropům a světelným podmínkám kumulovaných v jednom místě a budilo tak dojem džungle, je jasné, že tady bude třeba přidat na kvantitě zcela zásadně. První vlaštovky z holandského zahradního centra (alias zeleného ráje na zemi) jsou už doma.

Na Ficus Elastica se nemůžu vynadívat. Těžký retro:)

S radostí opečovávám a vítám každý nový list. Že jich teď na jaře je! A výhled taky nemají špatný (z jídelny).

Ani já ne (z obýváku). Jedna nejmenovaná rodinná příslušnice:) ho sice při skype prohlídce komentovala slovy „výhled nicmoc“, já si ale nedovedu představit lepší. Protože cihly. Protože psí víno. Až se odstěhuje lešení a znovu nastěhuje ta modrá obloha, bude ještě líp:)

1. foto – zdroj: desenio
ostatní – telefonní designinwhite, anžto foťák jsem ještě radši nevybalila:)

Z ložnice

interiér / interior / Moderní bydlení / u nás / our home
Někdo si syslí příspěvky v konceptech do foroty. Já to moc neumím. U mě vznikají většinou z náhlého popudu. K tomu dnešnímu mě tak trochu inspirovala Olívka z Mode De Boulangerie, kde psala o nočních stolcích.

Nejsem troškař, noční „stolky“ mám dva:) Protože mám ráda kontrasty. Staré s novým. Dřevo a plast. Světlé a tmavé. Nižší a vyšší. Protože jsem si kvůli lampě neměla kam odložit ani čaj nebo vodu. Při jarním tažení za pražskými lumprty jsem ulovila i Thonet piánovku. Ta je přeci na postavení blešákové lampy Jieldé jako dělaná! K tomu dvojchlívkový plastový Componibili od Kartellu, kterému nějaká ta nápojová kapka nebo kolečko nevadí.

A. má trojpatrový, on si toho hromadí víc, jenom těch kabelů! Ale zase nemá opravdovou lampičku, protože svítit může „budíkem“. To, co je na tom „krásném“:( topení je totiž rozednívací budík. Nejlepší vynález na zimu, kdy je ráno ještě tma a normální rozsvícení je o šok. Tenhle rozsvěcuje pomalu a postupně. Dobrou půlhodinu mu to trvá, tak si člověk ve spánku postupně zvyká. A ještě u toho cvrliká:) Řeklo by se hloupost, ale ono to fakt funguje a probuzení je mnohem příjemnější.

A ano, ještě jednu věc vám dlužím. Tady jsem si dělala takový obrázkový seznam přání s tím, že jeden kousek už je na cestě. A který to byl? Křesílko Eames RAR, které bylo na seznamu mých přání opravdu hodně dlouho, asi tak odjakživa:) Nejsem typický slevový nakupovač, ale … to jsem se takhle jednou rozhodla, že by nebylo špatné předplatit si taky nějaký časopis o bydlení v němčině. Pro studijní účely samozřejmě:) Volba padla a najednou koukám, že k dvouletému předplatnému dávají slevu 50% právě na RAR. To přece nejde nevyužít, že?

Ložnice je tak skoro komplet. Skoro! Ještě mám vyhlédnutý větší kusový koberec.

A pak hledám něco do rámu. Pěknou grafiku bych si představovala. Ale to není jen tak. Já jsem hrozně vybíravá. A když už se mi něco líbí, tak to tutově není dostupné v takhle velkém formátu. A takhle velký formát já potřebuju, protože rám schovává plastová zažloutlá dvířka jističové skříně, které opravdu nejsou to, co bych chtěla vidět jako první ráno po probuzení. Nebo vůbec vidět kdykoli. Tak si zatím v rámu hoví arch ručního balícího papíru. Ale já jednou něco objevím. Určitě!

A nebojte, druhou část z návštěvy Eindhovenu nasyslenou mám, příští týden nebude online času moc, tak se bude hodit:)

Jak jsem hledala, až jsem našla

Moderní bydlení / u nás / our home

S dalším lumprtem, který jsme si přivezli, to nebylo vůbec jednoduché. 
Od začátku jsem měla představu, že pod oknem by mělo být něco výraznějšího. A jak už to tak bývá v malých prostorech, tak i výrazně užitečného. A protože kuchyň je tu prťavá a neprakticky řešená, netrvalo dlouho a bylo jasné, že to „něco pod oknem“ by mělo sloužit jako rozšíření sousedního kuchyňského koutu. 
Představa, jak by to „něco“ mělo vypadat, se v čase měnila, ale pak jsem na to kápla. Komoda z rodu lumprtů, s mramorovou deskou, nepříliš zdobená a ideálních rozměrů. A teď to „něco“ najděte v bazaru! Nemožné se ale stalo skutkem a já ji asi tak před rokem a půl objevila. Na stránkách bazaru Lučický mlýn. Jak jsem ji chudinku zuboženou a špatně nafocenou uviděla, bylo jasné, že jen ona to může být.

Foto: Lučický mlýn
Jenže jsme jeli do ČR poprvé a zajet do Lučického mlýna jsme nestihli. Pak po druhé, potřetí, a zas nic. A já ji jen chodila na stránky pozorovat a čekala, kdy mi ji někdo vyfoukne. Věřte nebo ne, nestalo se. Proto letos na jaře jsem si řekla, že bude moje stůj co stůj. A stalo se. 
Před převozem jsem ji ještě stihla na zahradě pořádně vydrbat octovou vodou, odstranit úchytky, které jí neslušely, vycídit okované nohy a trošku naleštit. A jelo se.

Pak už byl čas na vylepšování. Samozřejmě mi hlavou běhaly nápady na natření černou tabulovou barvou, pak zas spíš něco do zelena. Nakonec se mi ale zalíbila jak je a dočkala se tedy jen úprav drobných kosmetických, resp. ještě dočká.

První na řadě byly samozřejmě úchytky, protože jsem nehodlala v žádném případě použít ty stávající. Ty pravé jsme našla v Nizozemí v obchodě Praxis. Ani malé, ani velké. Ani moderní, ani příliš retro. A s mosazným okováním noh si dobře rozumí.
Teď ji ještě čeká vytmelení nějakého toho šrámu a mnoha dírek po úchytkách, kterých za svůj život měla požehnaně. Ale i tak se má čile k světu a schová toho opravdu hodně. V jednom šuplíku káva a čajová udělátka, v druhém jak vojáci vyrovnané hrnky. Dole pak všechno, co se jinam nevešlo – utěrky, pečící formy, mlýnek na kávu třeba. A nesmí chybět tajná krabice na sladkosti pro A. – však si to zaslouží už jen za to, že mi mé komodové přání splnil, i když tahle lumprt-krasavice pro něj rozhodně nebyla láskou na první pohled.

Děkovná cedulka za nákup obrázků u Sandry Juto jako by byla pro naše snídaňovo-čajovo-kávové centrum dělaná. 

Jenom jedno bych jí vytkla, že není moc fotogenická. Ve skutečnosti je mnohem větší fešanda!

Tak co to bude, vážení? Káva, čaj nebo čerstvě vymačkaný džus?

Lumprt z ordinace

Moderní bydlení / u nás / our home
vintage medical cabinet | vintage lekarska skrin | designinwhite
A lumprtová série pokračuje. Tentokrát jde o lumprt ordinační a usídlil se v neutěšeném prostoru zvaném předsíň. Koupelna je tu miniaturní, ale někde všechny ty ručníky, patlátka, vonítka a čistítka být musí a malý rantlík nad umyvadlem pojme jen to nejnutnější. Takže odvěká otázka kam s ním /nimi?

Po návratu z Prahy jsem zabrousila na aukci na Lauritz. A tam byla. Pravá. Nefalšovaná. Stará. Lékařská skříň. A protože A. byl po převozu vintage várky z Česka v rozpoložení, že už mu bylo všechno jedno, kula jsem železo dokud bylo žhavé.

Fakt, že byl zrovna začátek července a nejspíš všichni vintage milovníci odjeli na dovolenou, mi hrál do karet a tak za pár dní bylo odklepnuto. Za hubičku. Pán při výdeji hned hodil oko na vydraženou cenu a jen nevěřícně a trochu nešťastně kroutil hlavou. O něco víc nešťastně kroutil hlavou A., když jsme tu rezavou nádheru nakládali. Bylo to jen tak tak. Ovšem nejvíc nešťastně jsem se tvářila já, když jsme tu těžkou váhu, poctivou, kovovou, táhli po schodech. Jsem si chvíli myslela, že před domem rozbiju stan a tam že obě zůstaneme navěky. Ale vysupěli jsme to.

vintage medical cabinet | vintage lekarska skrin | designinwhite
foto: Lauritz.com
Pak začalo drhnutí. Asi tak 3 dny. Starým zubním kartáčkem, abych rez, prach a pavučiny vymetla z každé škvírky.

Ale že se vyloupla! Na nějakou tu odřeninu nehledím a nový nátěr prozatím neplánuju, protože i tak je to v mých očích krasavice největší. Vylepšila jsem ji statickou mléčnou fólií na sklo, aby ručníky v předsíni měly nějaké to soukromí.  Stačilo vyříznout decentní křížek a je hotovo!

Nahoře je hezko, voňavo, nadýcháno. Dole za plnými dvířky ne zrovna hezko, barevno, plastovo. A zbylo i místo na nepřítele číslo jedna – žehličku.

vintage medical cabinet | vintage lekarska skrin | designinwhite

Nejvtipnější záležitost? Vrátila se tak trochu „domů“. Dánský aukční server, pobočka v Německu, a ona je to Kovona! ČSR kvalitka.

vintage medical cabinet | vintage lekarska skrin | designinwhite

Poskrovnu

anunkblog / Moderní bydlení / pro kutily / DIY / u nás / our home / Vánoce / Christmas
Jediná známka blížících se Vánoc u nás jsou adventní svíčky, které poctivě zapaluju. 
Nějak se nám nedostává místa. I ty svícny přesouvám z jednoho místa na druhé. Sice ještě nějakou tu vánoční dekoraci mám v plánu, ale bude nejspíš zahrnovat maximálně stěnu. Vánoční stromek máme třetím rokem v květináči – kupodivu přežívá, ale rozhodla jsem se ho letos netrápit přenášením do místnosti. Jednoduše ho ozdobím a nechám na terase. Ta je „vklíněná“ do obýváku, takže o výhled na něj se nepřipravíme. Dovnitř možná pořídím nějakou miniaturu v podobě pokojového jehličnanu. Nebo jen větev. To aby to tu aspoň trochu vánočně provoněla.
Ale jinak už vánoční náladu mám – na rozdíl od předchozích let, kdy si můj mozek myslel, že jako času dost a v panice se probral někdy kolem 20. prosince. Tak letos jinak. 
Včera jsem se pustila do výroby dárkové krabičky pro anunk. Napadlo mě, že by vás mohl zajímat pohled do zákulisí výroby. Co vy na to?
Tentokrát jsem se totiž rozhodla na to jít od píky. Nebudu tvrdit, že jsem objevila Ameriku, určitě jsem postup kdysi někde viděla. Ale co si matně pamatuju, krabičky byly malé – bych řekla tak akorát na diamantový prsten. Jenže já bych užila spíš nějakou ponožkovou velikost:D Tak jsem si ji prostě vymyslela. Zahrnovalo to malůvky, počítání a pak první mini model z papíru. Následoval druhý model, už větší. To je ono. Pak ještě prototyp z obyčejného kartonu, abych zjistila, jestli se bude dobře skládat a kde by mohla být úskalí. Šlo to.
Nakonec tedy už ve vší parádě ta finální krabička – uvnitř ozdobný karton se stříbrnými puntíky (kterého jsme měla samozřejmě množství tak akorát – proto testování z obyčejného kartonu – co kdyby se mi to nepovedlo?) A polepit sametovou samolepící tapetou.

Jestli chcete vědět, jak na ni, na anunkblogu najdete šablonu ke stažení i návod, a taky zjistíte, jak krabička vypadá uvnitř.

Rovnou si tam můžete zasoutěžit o adventní dárek pro tenhle týden, který objevila, naleštila a výherci věnuje má maličkost. Pokud máte rádi přírodní materiály, misky ze dřeva Monkey Pod by se vám mohly líbit. Soutěžit o ně můžete už jen do soboty.

 

Kdysi

interiér / interior / Moderní bydlení / u nás / our home

Jeden příspěvek od Iri z mujdummujsquat mě přiměl si trochu zavzpomínat. Pár let zpátky, Praha.

Flashback, a few years ago, somewhere in Prague.

Od návrhu k realitě. Vždycky je něco nakonec trochu jinak. A na vzpomínání je dobré, že se zalíbením koukáte i na fotky „dokumentární“ kvality i obsahu, o kterých jste už ani nevěděli, že od nich ještě máte někde kopie:)