Zemětřesení na vlastní kůži nepocítil. Český velvyslanec v Turecku Pavel Vacek byl v době neštěstí v hlavním městě Ankaře. Tam záchvěvy pocítili pouze lidé ve výškových budovách. Vackovi ale přibyly starosti s péčí o české občany a s hledáním podpory pro český záchranářský tým.
Sám v tuto chvíli cestování do země nedoporučuje. "V deseti postižených provinciích je výjimečný stav. A vstup je povolen pouze těm, kteří tam mají nějaký důvod k cestě. A je nutné počítat s rozsáhlými dopravními zácpami," říká Vacek.
Znáte nějaké okolnosti k případu Češky, která byla po zemětřesení v Adiyamanu nezvěstná?
Bohužel mohu jedině potvrdit její úmrtí. Našli ji pod sutinami domu a její turecký manžel vyvázl živý. Nějakou dobu jsme ještě žili v naději, že by se ji mohlo podařit zachránit, ale bohužel je to případ se špatným koncem.
[chooze:article;value:489069]
Víte o dalších nezvěstných Češích v Turecku?
V tuto chvíli o žádných nevíme, nikdo nám nic nenahlásil. Že by nikdo další nezvěstný nebyl, ale s jistotou říct nemůžeme. Ti, kteří o sobě dali vědět, ale jsou už doma nebo alespoň v bezpečí. Tím myslím mimo jiné šestici, jenž uvízla v Kahramanmaraši, či jednu ženu na jihovýchodě země.
Jakým způsobem se dá nyní po Turecku cestovat?
Kromě těch deseti zemětřesením postižených provincií se cestovat dá. Ale rozhodně to neznamená, že je Turecko v tuto chvíli zemí vhodnou například pro nějaké turistické výlety. V deseti postižených provinciích je výjimečný stav. A vstup je povolen pouze těm, kteří tam mají nějaký důvod k cestě. A je nutné počítat s rozsáhlými zácpami.
[chooze:gallery;value:30316]
Vy jste ve čtvrtek cestoval z Ankary do Adiyamanu…
Autem to trvalo třináct hodin, za běžných okolností by to bylo osm hodin. Na několika místech jsme se zdrželi a pokaždé to bylo na jednu, dvě hodiny i více. Je to hlavně kvůli tomu, že do postižených míst proudí pomoc z ostatních částí země. Má různou podobu – jsou to dodávky potravin, materiálu. Směřují tam hodně i stavební stroje, a to hlavně do těch nejvíce poškozených měst.
To vaše zdržení tedy nebylo ojedinělé…
Cesty zaberou dvojnásobek i trojnásobek času ve srovnání s normální situací. To samozřejmě platí pro ty nejvíc ohrožené oblasti. Hlavní dálniční tahy jsou celkem dobře průjezdné. Místní letiště pro vnitrostátní dopravu jsou většinou v provozu, některá z nich ale mají omezený civilní provoz.
[chooze:article;value:489042]
Prchají lidé z oblastí poškozených zemětřesením?
Naopak. Lidé odtamtud moc neutíkají, protože většinou pomáhají svým příbuzným nebo ostatním, kteří to potřebují, a také odklízejí trosky.
Vy jste byl během zemětřesení v Ankaře? Pocítili jste tam nějaké záchvěvy?
My ne, protože budova ambasády je poměrně nízká, ale ve výškových budovách lidé pociťovali, že se chvějí, ale nic dramatického to nebylo. Obecně platí, že čím vyšší objekt je, tím více je zemětřesení znát.
Předpokládám, že se vaše pracovní náplň od zemětřesení značně změnila…
Snažíme se samozřejmě pomáhat. Jsme v kontaktu s centrálními tureckými úřady i s těmi místními. Ještě před příletem našeho záchranného týmu bylo například potřebné ověřit připravenost turecké strany na jejich přijetí. V zemi je nyní hodně přes dvacet záchranných týmů z různých zemí. Jakkoliv se Turecko snažilo, tak se problémy vyskytly.
Co bylo podle vás na straně tureckého vedení špatně?
Lidé už na řadě míst projevili nespokojenost. Vadí jim špatná připravenost vládních struktur a jejich pomalá reakce. Hlavně armáda vstoupila do hry až dva dny po katastrofě. Ani teď její nasazení není dostatečné. A to mělo vliv i na náš tým. Ten sice našel oporu místních orgánů v Adiyamanu, i když čtvrtina nebo pětina města je v troskách. Jedině armáda ale má v zemi dostatečné kapacity, aby takové situace zvládala. Naši hasiči například potřebují další vozidla, která se snažíme nějakým způsobem dostat od turecké strany. Část vozidel mají, ale ne v takovém počtu, jak by potřebovali. Je to ale pochopitelné, protože i místní složky jsou přetížené.
Bylo by možné například další vozidla pro tým USAR transportovat letecky z České republiky?
To je nyní asi ta nejméně realistická varianta. Nejjednodušší by samozřejmě bylo získat podporu od turecké strany. Například četnictvo ale našim hasičům pomáhá a v jejich objektu náš tým bydlí. Na poskytnutí několika vozidel po dobu 24 hodin denně ale kapacity nemají. Už před časem jsme proto žádali o pomoc turecké ministerstvo obrany a armádu. Doufáme, že se další pomoci dočkáme.
[chooze:article;value:489030]
Je možné kvůli nespokojenosti Turků v zemi očekávat také nějaké politické otřesy?
Jestli to bude mít nějaké podstatné dopady na předvolební situaci, nevím. Termín parlamentních a prezidentských voleb ještě nebyl oficiálně vyhlášen, ale nejspíš budou letos v polovině května.
Příletu českých hasičů věnovala pozornost i turecká média. Bude to mít nějaký pozitivní vliv na naše vztahy s Ankarou?
Poskytnutí pomoci je v takovýchto situacích vždy silným gestem. Ale dnes už tady je, pokud budu přehánět, půlka světa. V Adiyamanu jsme ale byli prvním mezinárodním týmem. Tady ale nejde o nějaké závody. Hlavní je, aby ta pomoc byla účinná.
Více o záchranných pracích v reportáži Odpoledních Televizních novin:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.