Paní Košťálová z Liberce měla s manželem společný účet od začátku manželství, tedy 15 let. Zhruba před sedmi lety se ale dohodli, že budou mít raději každý svůj. Je to prý praktičtější a nejsou pod takovým drobnohledem toho druhého.
"Máme to rozdělené. Manžel hradí náklady s bydlením, nájem, služby a pojistky a náklady na auto, benzín, opravy. Já hradím to ostatní, prostě veškerý nákupy plus školkovné, kapesné pro syna, školní potřeby. Větší náklady hradíme tak nějak na střídačku," popsala, jak s manželem hospodaří.
[chooze:article;value:582776]
Třeba loňská dovolená na Tenerife rodinu se třemi vlastními a jedním dítětem v pěstounské péči vyšla na 120 tisíc korun. A zaplatila ji paní, protože měla více naspořeno. Na společném účtu jim vadilo třeba i to, že dárky k Vánocům, výročím či narozeninám byly snadno dohledatelné. "Pak tam není to překvapení, když na účtu vidíte, kde co koupil," dodala Lenka Košťálová.
Pan Pavel Cacek ze Zlína vydržel mít s manželkou společný účet pouhý rok. "Zkoušeli jsme společný účet, ale jednu dobu vydělávala víc ona, druhou já, pak jsem došli k tomu, že jsme se tak trochu nechtěně obviňovali. Takže nás to zbytečně rozvracelo," vysvětluje.
Rodina bydlí v nájmu, mají jedno dítě, auto a psa. O náklady na bydlení i na nákup potravin se dělí napůl. "Auto si spravuju čistě sám, byť ho používáme oba. Dovolenou pak zaplatí ten, kdo ji vymyslí, ale vždycky se dohodneme. Jeden zaplatí ubytování a druhý platí zase tu útratu," dodává Pavel Cacek.
A o psa se stará zase výhradně partnerka pana Cacka. A u dítěte se snaží vyjít napůl, ale ne vždy se jim to podaří. "Ona třeba nakupuje víc krávovin domů a já s tím nesouhlasím, takže ať si to platí. Jestli to chce, tak klidně. Já zase kupuju ty potřebnější věci nebo jí na to přispěju," uzavřel.
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.