Ve společnosti v poslední době rezonuje otázka znovuzavedení povinné vojenské služby. Byla by vůbec Česká republika schopná ji obnovit? Má na její znovuzavedení dostatek financí či jiných potřebných nástrojů?
V tuhle chvíli Česká republika není v žádném případě schopna obnovit povinnou vojenskou službu a ani to není záměrem. Záměrem by mělo být, aby Česká republika měla profesionální armádu 30 tisíc mužů a žen a k tomu měla 10 tisíc vojáků aktivní zálohy. To by byl naprosto ideální stav, který v současné době může pokrýt veškeré potřeby Armády České republiky.
Některé evropské státy se ale ke znovuzavedení povinné vojny uchylují. Nebylo by to tedy vzhledem k ruské agresi vhodné i v Česku, a to i navzdory jakémusi strachu, který ta představa vyvolává?
Já si myslím, že ne, že lepší je mít profesionálního vycvičeného vojáka než člověka, který projde nějakým výcvikem a už ho dále nerozvíjí. Dnešní systémy, a to vidíme jak dronový nebo elektronický nebo jakékoliv bojové systémy, jako jsou tanky či dělostřelectvo, je natolik složitý, natolik sofistikovaný, že potřebuje systematickou přípravu. A my v současné době opravdu nepotřebujeme doplňovat stavy, nejsme v žádném válečném konfliktu. My potřebujeme, abychom měli profesionály, kteří dokáží zajišťovat obranu České republiky pomocí úkolů, které dnes plníme v rámci NATO.
[chooze:article;value:542899]
Prezident Petr Pavel podpořil takzvané administrativní odvody. Mnoho lidí ale neví, co si pod tím představit. Jak by tedy jejich zavedení vypadalo a koho všeho by se to týkalo?
V současné době má brannou povinnost občan České republiky, muž i žena, od 18 do 60 let. A probíhalo by to tak, že armáda by si z veřejných rejstříků vytáhla o tom člověku veškeré informace. Ten člověk by tam přišel, armáda a poté i lékaři by zkontrolovali jeho zdravotní stav, který by tam napsali, a našli by způsob, jakým budou spolu komunikovat v případě, že by bylo ohrožení státu nebo by mu armáda potřebovala cokoliv sdělit. Mezitím by mu nabídla nebo vysvětlila, co to jsou aktivní zálohy a co je to profesionální armáda. A tím by veškerý odvod vlastně skončil. Jde spíš o takové seznámení se s armádou než o to, aby ten člověk byl klasicky odvedený a mířil kamkoliv na jakýkoliv vojenský výcvik.
Byl by tento krok i jakýmsi ukázáním potencionálnímu agresorovi, že se můžeme bránit?
Ano. Je to krok, kterým odstrašíme případného agresora, protože řekneme, že my jsme připravení, že máme informace o všech občanech České republiky. Že my víme, kdo by chtěl bojovat, kdo by nechtěl bojovat, kdo by v případě ohrožení státu třeba plnil jinou roli. Protože ne všichni jsou vhodní pro to, aby šli bojovat do první linie, ale řada lidí může pomáhat v nemocnici nebo administrativě státu. Česká republika potřebuje mít přehled a tohle je jediný způsob, jak takový přehled může získat.
Sám jste vojákem už čtyři roky. Co vás tehdy motivovalo k tomu, abyste se přihlásil?
Já jsem po zralé úvaze dospěl do fáze, že pokud chci pomoci plnit úkoly armády a chci aktivně bránit svoji vlast, protože mám čtyři děti a chci, aby vyrůstaly v míru tak, jako jsme vyrůstali já a můj brácha, tak je potřeba se zapojit do veřejného prostoru a je potřeba přispět těmi svými zkušenostmi. Zapojení v aktivních zálohách není vůbec o nějakém drilu ani o složitém výcviku. Zapojení v aktivních zálohách je, že profesionální armáda využije vaše zkušenosti a váš potenciál z civilního života a zařadí vás do nějaké jednotky, kde ho můžete dále rozvíjet.
[chooze:article;value:543484]
Dne 29. února jste na sociální síti X napsal, že "chceme žít v bezpečí, ale nikdo se na tom bezpečí podílet nechce". Čím to podle vás je?
S lidmi o tom nikdo nemluví, lidem to nikdo nevysvětluje. Ti se tu nechali napospas proruské propagandě, která jim říká, že bude zavedena povinná vojenská služba, což je prostě nesmyslná blbost. A nikdo s nimi nechce hovořit o tom, co je to armáda, co je to společnost, co je to bezpečí a co to je vlastenectví. A já myslím, že tohle musíme vrátit zpátky. A pevně věřím, že kdyby opravdu k čemukoliv došlo, tak většina Čechů a Češek neodmítne bojovat a pomáhat České republice.
Bývalá kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová na váš příspěvek reagovala slovy: "Co se divíte? Tahle země na mladé kašle." Nemá v něčem pravdu?
Já si myslím, že nemá, že ten příspěvek trochu zneužila a snažila se na tom přihřát nějakou svoji polívčičku. Být vlastenec není o tom, jestli my někomu rozdáváme byty nebo mu dáváme školství zadarmo. Být vlastenec, to je být součástí nějaké komunity, rodiny. Já jsem ve vlastenectví byl vychovaný svým otcem, svým dědečkem, svým pradědečkem, který byl legionář. My musíme to vlastenectví v lidech budovat. Vezměte si, jak v době covidu šla spousta Čechů dobrovolničit, to bylo úžasný. Já jsem sedm měsíců pracoval ve zdravotnických a sociálních službách a musím říct, že když jsem viděl ty lidi, kteří se prostě sebrali a šli do první linie a nebáli se, že se nakazí, tak já o tuhle zem zase takový strach nemám. A o ty mladé nemám strach vůbec. Oni nečekají, že to bude něco za něco, že jim dáme něco zadarmo a oni půjdou sloužit do armády. Je třeba motivovat a ukázat jim pozitivní příklady. A to myslím, že paní Nerudová úplně nepochopila.
Kdybyste tedy mohl promluvit nejen k mladým lidem, ale všem Čechům a vyzvat je k tomu, aby se podíleli na bezpečí naší země, co byste jim vzkázal?
Vzkázal bych jim, že osud naší krásné vlasti máme všichni v našich rukou. A já si myslím, že ten, kdo spí v demokracii, se jednou probudí v diktatuře. A proto je potřeba, aby se každý z nás zamyslel nad tím, čím můžeme přispět České republice k tomu, aby byla bezpečnější a aby bylo krásnější místo na světě. Nejenom pro nás, kteří tu žijeme, ale i pro naše děti, vnoučata a budoucí generace.
Povinná vojenskou službu má v Evropě 15 zemí. V Norsku se to týká i žen:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.