„Doprčic, koukejte na ty bizarní figurky v oknech,” oznámil nám náš osmiletý syn, když jsme dorazili na místo letošního dovolenkového pobytu. Slovo doprčic používá hojně, protože tím naráží na jednu strašně legrační kapitolu z jeho oblíbené knížky. Ale kde vzal slovo bizarní, to mi fakt hlava nebere. Každopádně se trefil!
Zbývá pár dnů do konce prázdnin, a tak si říkám, že by bylo fajn tenhle příspěvek trochu odlehčit, dřív než nás zase semele podzimní kolotoč plný práce a povinností.
Právě jsem se vrátila z dovolené u Lužických jezer v Německu. Bydleli jsme tam v podnájmu v rodinném domku. Paní majitelka byla roztomilá stará paní, která svůj domeček proměnila v něco neuvěřitelného.
Vzpoměla jsem si na dětství u babičky, která do bývalé NDR občas jezdila a její dům oplýval podobnými skvosty. Moje pocity sentimentu a nostalgie vzápětí utnul můj muž, když mi připomněl, že k babičce jsem jezdila ještě za komunismu, v osmdesátých letech minulého století, a teď se píše rok 2017. Miláček cynický můj.
Když jsme odjížděli, náš mladší synek prohlásil, že už se těší do školky, protože tam to vypadá podobně. Další trefa!
Mějte se ukázkově,
Pavlína
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://ukazkovydomov.cz) zde.