Dvě stě procent

... asi o tolik se zvedla kvalita mého života minulý týden:) Máme totiž konečně internet. A dokonce už i lednici. Nic sice nešlo bez problémů - buď se nás teď chytla smůla nebo má pověstná německá organizovanost povážlivé trhliny. Asi obojí aneb zažíváme klasického Murphyho v praxi: Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Vždycky, když začneme být hrdí na to, co všechno jsme si už byli schopní v němčině sami vyřídit (přestože pořád ještě zapojujeme ruce i nohy), přijde něco, na co jsme krátcí a výpomoc z řad A. kolegů je nevyhnutelná. Kapitolu Jak někoho seřvat po telefonu jsme na kurzu evidentně ještě nebrali.

Necháme ale negativní zkušenosti a myšlenky stranou. Přece jen pro zdravého ducha je lepší postoj - bydlíme v krásném velkém bytě, původní dřevěné podlahy nádherně vržou, objednané indické jídlo je bezkonkurenční a pro moje nejoblíbenější saláty si můžu dojít pěšky.

A taky - první místnost vypadá o/zabydleně. Aspoň při prvním pohledu.

Při tom druhém je jasné, že skříně by se víc než hodily.

Ale kdo by myslel na takové detaily jako jsou šatní skříně nebo dokonce kuchyň, když může nakupovat rostlinstvo. Já tedy ne. Zatímco ve starém bytě těch mých pět kousků bylo kvůli prostoru, zkoseným stropům a světelným podmínkám kumulovaných v jednom místě a budilo tak dojem džungle, je jasné, že tady bude třeba přidat na kvantitě zcela zásadně. První vlaštovky z holandského zahradního centra (alias zeleného ráje na zemi) jsou už doma.

Na Ficus Elastica se nemůžu vynadívat. Těžký retro:)

S radostí opečovávám a vítám každý nový list. Že jich teď na jaře je! A výhled taky nemají špatný (z jídelny).