Poskrovnu

Jediná známka blížících se Vánoc u nás jsou adventní svíčky, které poctivě zapaluju. 

Nějak se nám nedostává místa. I ty svícny přesouvám z jednoho místa na druhé. Sice ještě nějakou tu vánoční dekoraci mám v plánu, ale bude nejspíš zahrnovat maximálně stěnu. Vánoční stromek máme třetím rokem v květináči - kupodivu přežívá, ale rozhodla jsem se ho letos netrápit přenášením do místnosti. Jednoduše ho ozdobím a nechám na terase. Ta je "vklíněná" do obýváku, takže o výhled na něj se nepřipravíme. Dovnitř možná pořídím nějakou miniaturu v podobě pokojového jehličnanu. Nebo jen větev. To aby to tu aspoň trochu vánočně provoněla.

Ale jinak už vánoční náladu mám - na rozdíl od předchozích let, kdy si můj mozek myslel, že jako času dost a v panice se probral někdy kolem 20. prosince. Tak letos jinak. 

Včera jsem se pustila do výroby dárkové krabičky pro anunk. Napadlo mě, že by vás mohl zajímat pohled do zákulisí výroby. Co vy na to?

Tentokrát jsem se totiž rozhodla na to jít od píky. Nebudu tvrdit, že jsem objevila Ameriku, určitě jsem postup kdysi někde viděla. Ale co si matně pamatuju, krabičky byly malé - bych řekla tak akorát na diamantový prsten. Jenže já bych užila spíš nějakou ponožkovou velikost:D Tak jsem si ji prostě vymyslela. Zahrnovalo to malůvky, počítání a pak první mini model z papíru. Následoval druhý model, už větší. To je ono. Pak ještě prototyp z obyčejného kartonu, abych zjistila, jestli se bude dobře skládat a kde by mohla být úskalí. Šlo to.