Na vzestupu je nebezpečný trend komunitních škol. "Jde vlastně o černé školy se spornou kvalitou výuky," upozorňuje Miroslav Hřebecký z organizace EDUin.
Co je domácí vzdělávání?
Dítě je přihlášené v nějaké škole, kam ale chodí jednou za půl roku na přezkoušení, a rodič ho vzdělává doma. V porovnání s milionem žáků, kteří chodí do školy, je jich naprosté minimum. V posledních letech ale počty těchto děvčat a chlapců vzrostly o desítky procent a tento trend je nebezpečný.
[chooze:article;value:570503]
Co rodiče musejí udělat, aby se jejich dítě mohlo vzdělávat doma?
Přesně to popisuje legislativa. Kdo chce sám učit své potomky na první stupni, musí mít alespoň maturitu a na druhý stupeň si mohou troufnout jedině vysokoškoláci. Pokud tuto podmínku splní, na domácí výuku mají nárok.
Vše ale není tak zalité sluncem, jak by se mohlo zdát.
Máme tady veřejně organizovaný vzdělávací systém a domácí vzdělávání vyjadřuje jakousi nedůvěru v něj, což může souviset s nějakým životním stylem či životním přesvědčením. Naopak spíše v menšině jsou případy, kdy rodina bydlí někde vysoko v horách, kde by museli rodiče vozit děti do školy rolbou, a když by se vrátili domu, stihli by si dát jen kávu a museli by znovu vyrazit, aby je vyzvedli. Velmi nebezpečným trendem však je, že vzniká cosi jako komunitní školy.
O co přesně jde?
Více rodičů si požádá o domácí výuku pro své děti, pak je ale nevzdělávají u nich doma, ale společně se domluví a složí na soukromou učitelku. Jde pak o jakousi individuální školu, která nepodléhá žádným předpisům. Žáci pak jdou jednou za šest měsíců do oficiální školy na přezkoušení. Tento narůstající trend je zároveň tím nejvíce znepokojujícím, jde vlastně o černé školy se spornou kvalitou výuky.
Reaguje na tento trend nějakým způsobem stát?
Ministerstvo školství o problému ví a snaží se s tím něco dělat. Pokud ale nebude chtít zrušit domácí vzdělávání jako celek, to řešení bude jen velmi obtížné.
Komunitní vzdělávání a komunitní škola – tyto pojmy ale nemají jen jeden význam.
Ano. Tyto pojmy dokonce mnohem častěji používáme v případě, kdy zejména malé školy na vesnicích plní jakousi komunitní roli. Vedle kostela a hospody jsou vzdělávací instituce často tím jediným, co tam mají k dispozici. Organizují třeba i vesnické slavnosti, kde zpívají žáci, prostory škol bývají k dispozici na nějaká společenská setkání či besedy a schůzují tam různé spolky. To všechno patří ke komunitní roli školy.
Stejně tak musíme rozlišovat mezi domácí výukou a individuálním studijním plánem.
Ten je vhodný třeba pro vrcholové sportovce a pro všechny žáky, kteří mají nějaké individuální potřeby. Ty mohou souviset například se sociální fóbií. V takových případech ředitelé dětem individuálně povolí, že nemusejí přijít do školy nebo navštěvovat všechny předměty. Individuální studijní plán je nutný i v případě, kdy má žák třeba jen jednou týdně trénink v době odpolední výuky.
Českým dětem začíná puberta už v devíti letech. Má to řadu příčin:
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://domovstesti.blog.cz/) zde.