Taška na PPM – bargello…….
Nová taška na PPM
Archiv rubriky: Moderní bydlení
Šití pro bratra Miloše…….
Mé milé.
Můj bratr jel na návštěvu na druhý konec republiky a že prý mu mám „něco“ ušít, aby nejel s prázdnou…….
Viděl u mne ušité peněženky a tašku s padajícími kostkami v černo bílém provedení…….*** tu ***
Odvezl si 4 peněženky a tašku v modrém.
Jedna peněženka s taškou se prochází po Mnichově a další peněženka v Londýně…….
Peněženka v malém provedení :
Tato je už větší a také v modrém :
Jedna s růžičkami a okolním vyšíváním :
A také jedna s notami a houslemi :
Taška s padajícími kostkami – vnitřní kapsy :
Zapínání :
Otevřená :
Zavřená vnitřní klopa :
Zadní strana tašky :
A taška ze předu a zapnutá :
Mé milé opatrujte se, užívejte krásného léta
a těším se na vás příště…….
Tašky…….
Mé milé,
vloni před vánoci jsem šila na požádání tašky.
Chtěla čtyři a přinesla návrh, jaké by měly být a už ve dveřích mi říkala za jakou cenu je koupí…….
No budiž – pětistovku za každou z prvních dvou, mi hned nechala na stole……
Celkem jsem se divila té rychlosti s penězi…….
Říkala jsem si – tak fajn – sice času moc nebylo…….
První dvě tašky – červenou se srdíčky a zelenou s drobným bílým kvítkem, byly ušity do termínu, který požadovala…….
Druhé dvě tašky – také zelenou s kvítky a fialou, na které si materiál vybrala z mého látkového sysliště, byly také ušity do termínu, který požadovala, ale ty si už nevyzvedla…….
A navíc i na moje sms zprávy neodpověděla, natož, aby mi napsala, že je prostě nechce či proč je nechce…….
Moje špatná zkušenost – nevadí, nevadí…….
Třeba se budou líbit někomu jinému…….
A cena je stále stejná…….
Kosmetické taštičky – červené jsem darovala a zelené mám doma…….
Trochu je dozdobím, aby přeci jenom nebyly tak strohé a pak co s nimi??
Tak to nevím, třeba se také někomu budou líbit…….
Mějte se pohodově.
Všechny Vás moc zdravím a těším se zase příště…….
Letný …
… čas.
Alebo letiaci čas?
Či času málo? … 😀
Čas rastu a dozrievania …
Čas najkrajší … :o)
Praha…….
Mé milé,
během každého roku –
tedy skoro každého v poslední době
– mám potřebu se projít po Karlově mostě a přilehlých uličkách.
Pokoukat po Kampě a kouknout i na Staromák…….
Načichnout tím lidským hemžením a krásou prostředí řeky i okolí…….
Vím, že je spousty krásných měst a v nich a nejen v nich,
spoustu nádherných památek a spoustu přátelských lidí,
ale tato Praha je jen jedna…….
Mám moc ráda vodu a lodě na ní a jedním mým snem je,
se projet na lodi, ale ne jen kousek, ale třeba pár dní…….
Pár dní, aspoň deset či patnáct, se kochat z lodi přírodou okolo řek…….
PPM Praha…….
Mé milé,
moc ráda se vracím k pražským výstavám patchworku.
Letošní se uskutečnila na začátku dubna a jak vím, spoustu z vás si ji nenechalo ujít.
Bylo se na co dívat.
Moc se mi líbil quilt – Tančící dům – skvělá práce…..
Skloubení háčkovaných deček s bavlněnou látkou je také zajímavé pojetí a nápad…….
Množství kousíčků sešitých do vzoru srubu……
Poskládáním maličkých kousků vznikl nádherný les…….
Víla s průhlednými křídly…….
Město
Květ
A některé ostatní krásky…….
Skutečně se bylo na co dívat a inspirace koukala z každé práce…….
Mějte krásné a slunečné dny.
Čas letí jako splašený…….
Ano. Čas mi letí jako splašený – je to něco málo pět měsíců co jsem tu nebyla, nooo byla, občas se kouknout…….
„Nějak“ jsem tu odmlku potřebovala…….
Nebylo na nic chuť, žádný vnitřní podmět, žádný myšlenkový zájem o cokoli, nápady se vypařily a slova do příspěvků se neobjevovala……
Asi apatie či vyhoření, nešťastnost, ztráta vnitřní radosti ze života – nevím co…….
Sice nemohu říci, že se nic nedělo, ba naopak, bylo toho celkem hodně.
Ale v první řadě chci poděkovat vám všem, kteří jste ke mně na blog nahlížely,
přesto, že tu nové příspěvky chyběly……..
přesto, že tu nové příspěvky chyběly……..
VÁM VŠEM DĚKUJI ZA PŘÍZEŇ
V minulém příspěvku jsem psala o návštěvách sousedovic kocourka. Byl u mě celkem celou zimu. Občas šel ven, ale zase se vracel nabaštit a vyspat v teple. Už byl u mě i na noc – prostě neodcházel a pokud ano, tak jen na dvoreček a na plot, pak se zase vracel zpět ke mně domů.
Bylo mi to celkem divné, že se o něho nikdo ze sousedů nezajímá a víte co jsem se dozvěděla, že se sousedka odstěhovala. Po nějakém jarním čase – telefon – a že mám jejího kocoura. Říkám, že mám a ona na to, že ho chce zpátky – říkám, že ano, ale jak je možné, že se odstěhovala a o kocourka nejevila žádný zájem a ona mi s přehledem, pravděpodobně jí vlastním, povídá: No, já jsem vám ho dobrovolně půjčila.
Bylo mi to celkem divné, že se o něho nikdo ze sousedů nezajímá a víte co jsem se dozvěděla, že se sousedka odstěhovala. Po nějakém jarním čase – telefon – a že mám jejího kocoura. Říkám, že mám a ona na to, že ho chce zpátky – říkám, že ano, ale jak je možné, že se odstěhovala a o kocourka nejevila žádný zájem a ona mi s přehledem, pravděpodobně jí vlastním, povídá: No, já jsem vám ho dobrovolně půjčila.
Musím se přiznat, že mě to porazilo a ztratila jsem zájem o jakýkoliv dialog s touto paní…………
No nic, hlavně, že kocour byl v pohodě, měl teplo a granule a vše co potřeboval……
No nic, hlavně, že kocour byl v pohodě, měl teplo a granule a vše co potřeboval……
Dnes už mám svého kocouřího chlupáče, ale o tom až někdy příště…….
Do konce dubna jsem dokladovala…….
Výstavu v Praze jsem stihla a zachovala si svou tradici, že na každou výstavu PPM si ušiji novou tašku…….
Mladší syn jel na jednání do Prahy a do Olomouce a vzal mě sebou. Prahu jsem si hezky prošla a Olomouc, kde jsem už dlouho nebyla, krásně užila…….
Ušila polštáře pro bratra Miloše, s vnučkou navštěvovala kavárničku s dílnou v Pardubicích.
Akce na Babiččiným dvorečku v Licibořicích, kde působím jako babička Jarmilka, byly moc pěkná změna a krásný začátek letních her s dětmi návštěvníků…….
A v červnu jsem pomáhala staršímu synovi, což znamenalo skoro celé dny mimo domov…….
Taška na výstavu PPM v Praze – poprvé jsem zkoušela šití bargella, ale jen na vrchní části tašky……
Mé milé,
mějte se krásně a pohodově a těším se příště – určitě mnohem dříve než…….
Přivezla jsem si chlupaté miminko…….
Kartouzský kocourek – Cooper…….
Malé, chlupaté, něco přes tři měsíce, zvědavé miminko…….
Se muckáme,,,,,,,
Polední odpočinek…….
A pak trochu hry…….
Vyhřívání se na sluníčku…….
Cooper v novém pelíšku…….
Cooper pomáhá při třídění papírů…….
Cooper pomáhá při šití peněženky…….
Cooper popmáhá při žehlení…….
Cooper pomáhá při úklidu odstřižků papíru…….
Kontrola, zda vše správně rovnám…….
Zvědavý Cooper…….
Loft v Barceloně
Nevím, co mám najednou s těmi lofty. Líbily se mi asi vždycky, ale poslední dobou nějak víc než kdy jindy. Posun ve vývoji mého vkusu? Nebo jsem ovlivněná naším výhledem? Radši nebudu filozofovat.
Každopádně, tenhle loft fotografky Bély Adler a fotografa Salvadora Fresnedy v centru Barcelony se náramně trefil do mého momentálního interiérového rozpoložení. Asizelenomodrá, která by v jiném kontextu mohla působit až dětsky sladce, je tu rovnovážným a dospělým parťákem k velké a výrazné ploše dřevěné podlahy. A od všeho tak akorát – retro, známé designové nábytkové ikony, i jetý industriál. A samozřejmě jejich vlastní fotografické práce, ať už zarámované nebo v podobě pracovního „nepořádku“.
Tak si tak říkám, jestli bych poprvé v životě neměla dát vale aspoň některým bílým zdem. No, popřemýšlím. Vidíte, jak se mi kouří z hlavy?
Zdroj: Elle Decor Espana
Foto: Montse Garriga
Dvě stě procent
… asi o tolik se zvedla kvalita mého života minulý týden:) Máme totiž konečně internet. A dokonce už i lednici. Nic sice nešlo bez problémů – buď se nás teď chytla smůla nebo má pověstná německá organizovanost povážlivé trhliny. Asi obojí aneb zažíváme klasického Murphyho v praxi: Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Vždycky, když začneme být hrdí na to, co všechno jsme si už byli schopní v němčině sami vyřídit (přestože pořád ještě zapojujeme ruce i nohy), přijde něco, na co jsme krátcí a výpomoc z řad A. kolegů je nevyhnutelná. Kapitolu Jak někoho seřvat po telefonu jsme na kurzu evidentně ještě nebrali.
Necháme ale negativní zkušenosti a myšlenky stranou. Přece jen pro zdravého ducha je lepší postoj – bydlíme v krásném velkém bytě, původní dřevěné podlahy nádherně vržou, objednané indické jídlo je bezkonkurenční a pro moje nejoblíbenější saláty si můžu dojít pěšky.
A taky – první místnost vypadá o/zabydleně. Aspoň při prvním pohledu.
Při tom druhém je jasné, že skříně by se víc než hodily.
Ale kdo by myslel na takové detaily jako jsou šatní skříně nebo dokonce kuchyň, když může nakupovat rostlinstvo. Já tedy ne. Zatímco ve starém bytě těch mých pět kousků bylo kvůli prostoru, zkoseným stropům a světelným podmínkám kumulovaných v jednom místě a budilo tak dojem džungle, je jasné, že tady bude třeba přidat na kvantitě zcela zásadně. První vlaštovky z holandského zahradního centra (alias zeleného ráje na zemi) jsou už doma.
Na Ficus Elastica se nemůžu vynadívat. Těžký retro:)
S radostí opečovávám a vítám každý nový list. Že jich teď na jaře je! A výhled taky nemají špatný (z jídelny).
Ani já ne (z obýváku). Jedna nejmenovaná rodinná příslušnice:) ho sice při skype prohlídce komentovala slovy „výhled nicmoc“, já si ale nedovedu představit lepší. Protože cihly. Protože psí víno. Až se odstěhuje lešení a znovu nastěhuje ta modrá obloha, bude ještě líp:)
1. foto – zdroj: desenio
ostatní – telefonní designinwhite, anžto foťák jsem ještě radši nevybalila:)
ostatní – telefonní designinwhite, anžto foťák jsem ještě radši nevybalila:)