Čas letí jako splašený…….
Ano. Čas mi letí jako splašený – je to něco málo pět měsíců co jsem tu nebyla, nooo byla, občas se kouknout…….
„Nějak“ jsem tu odmlku potřebovala…….
Nebylo na nic chuť, žádný vnitřní podmět, žádný myšlenkový zájem o cokoli, nápady se vypařily a slova do příspěvků se neobjevovala……
Asi apatie či vyhoření, nešťastnost, ztráta vnitřní radosti ze života – nevím co…….
Sice nemohu říci, že se nic nedělo, ba naopak, bylo toho celkem hodně.
přesto, že tu nové příspěvky chyběly……..
Bylo mi to celkem divné, že se o něho nikdo ze sousedů nezajímá a víte co jsem se dozvěděla, že se sousedka odstěhovala. Po nějakém jarním čase – telefon – a že mám jejího kocoura. Říkám, že mám a ona na to, že ho chce zpátky – říkám, že ano, ale jak je možné, že se odstěhovala a o kocourka nejevila žádný zájem a ona mi s přehledem, pravděpodobně jí vlastním, povídá: No, já jsem vám ho dobrovolně půjčila.
No nic, hlavně, že kocour byl v pohodě, měl teplo a granule a vše co potřeboval……
Dnes už mám svého kocouřího chlupáče, ale o tom až někdy příště…….
Do konce dubna jsem dokladovala…….
Výstavu v Praze jsem stihla a zachovala si svou tradici, že na každou výstavu PPM si ušiji novou tašku…….
Mladší syn jel na jednání do Prahy a do Olomouce a vzal mě sebou. Prahu jsem si hezky prošla a Olomouc, kde jsem už dlouho nebyla, krásně užila…….
Ušila polštáře pro bratra Miloše, s vnučkou navštěvovala kavárničku s dílnou v Pardubicích.
Akce na Babiččiným dvorečku v Licibořicích, kde působím jako babička Jarmilka, byly moc pěkná změna a krásný začátek letních her s dětmi návštěvníků…….
A v červnu jsem pomáhala staršímu synovi, což znamenalo skoro celé dny mimo domov…….
Taška na výstavu PPM v Praze – poprvé jsem zkoušela šití bargella, ale jen na vrchní části tašky……
Mé milé,
mějte se krásně a pohodově a těším se příště – určitě mnohem dříve než…….
