Bohemia Living 4/2013 a AZ Tower

Posledních pár dní jsem už už měla skoro hotový článek pro blog, ale nikdy se mi nepodařilo zmáčknout kouzelné tlačítko Publikovat včas – ještě před usnutím.:-) Dnes mě z letargie probralo nové číslo časopisu Bohemia Living, do nějž jsem měla možnost přispět pohledem na Brno z vyhlídkové terasy nejvyšší budovy Česka. 

Bohemia Living 4/2013



AZ Tower už má otevřeno. Jak se vám líbí? Výhledy na město byly úžasné! Z venku se mi mrakodrap docela líbí (zvlášť z dálky, je hezky rozpoznatelný), uvnitř je to takové… nijaké. 


Tohle vypadá jako vláčky na hraní…

Výhled na přímé okolí oko příliš nepotěší…

Ale na Špilberk bych se z mrakodrapového apartmá dívala moc ráda. 🙂

Na Petrov samozřejmě taktéž. Záběr je přes ocelový tahokov, z něhož je zhotovena konstrukce vyhlídkové terasy.


 Teráska a lidičkové zcela nahoře.

Pán měl vykoumané udělátko na dva foťáky.

Pohled z okna. Okna jsou dvojí – na vnějším plášti neotvíravá s větracími průduchy a zevnitř klasická eurookna.

Z kanceláří v nižších podlažích je taky zajímavý výhled.

Fotky z nedokončeného apartmánu, jehož vybavení je takové… standardní. 

 Ty vypínače mě docela pobavily – stejné máme doma, ale náš byt je přes deset let starý…

Do apartmánového komplexu v 28.-29. patře, který má prostornou terasu, velká okna a bazén, nás bohužel nepustili. Snad si tenhle článek přečte jeho majitel a pozve mě na prohlídku.:-) Jaké tam asi budou vypínače? 🙂

Co se dělo, když se nic nedělo

Koukám na datum posledního příspěvku a nestačím se divit. To byla zase doba. Vypadá to, jakože se nic nedělo, ale ono se přece jen něco dělo. Nenápadně v pozadí.
Třeba cesta do Prahy, kde jsme nestihli všechno, co jsem naplánovala (hm, pochopitelně nezbyl čas na návštěvu bazaru a nákup vyhlédnuté komody, takže hledám dál a žádné fotky „po“ nejsou).
A pak třeba jedna novinka u „sousedky-blogerky“. To jsme si takhle jednou s Janou alias Jeve povídaly, a že by chtěla něco udělat se vzhledem svého blogu. Ráda pomůžu. Jana si všechno vymyslela, vyšpekulovala, vybrala fonty a poslala fotky. Já si pak jenom „pokecala“ s panem bloggerem v jeho jazyce – a nový vzhled byl na světě. Výborná spolupráce! Asi blog Jeve znáte, ale jestli neznáte, tak určitě navštivte. Je to tam samý příjemný a inspirativní článek.

foto: janavalachovicova.com


Když už jsme byla v tom html šťouracím módu, vrhla jsem se i na tenhle blog. Už to nějak nebylo ono. Dneska spuštěno, tak doufám, že se vám tu líbí. Směřuju k minimalismu. Aspoň vyniknou fotky:) Protože snad zase nějaké ode mne budou. Výlety jsou naplánované, jeden úžasný už i realizovaný. Ale o tom později, teď jen malý závdavek. Ono totiž „později“ bude ještě jedna novinka. Už se nemůžu dočkat, až vám to „vyslepičím“:)))PS: Děkuju za všechny vaše návštěvy a komentáře, i když jsem nestíhala reagovat tak často a rychle, jak bych si přála, mám z každé návštěvy a komentáře hroznou radost. A je to taky ta nejlepší motivace, abych se tady do toho zase pořádně obula:)

 

LavThem

Článek o tapetách Lavmi byl jedním z prvních na mém blogu – v březnu 2009. To už je let…

Tvůrci značky Lavmi – Babeta Ondrová a Jan Slovák – se pustili do nového projektu, online obchodu s tapetami od designérů z celého světa. V obchodě LavThem soustředili vzory, které vám možná zvednou tep nebo otevřou ústa údivem. Nebo snad někoho může nechat chladným tahle Červená Karkulka?

Nebo Zahradní princezna, ptáci, květiny… z pestrých barev sice oči přecházejí, ale myslím, že se ani ten obrovský vzor neomrzí a pořád bude co na tapetě – obrazu – objevovat a zkoumat. Tyto tapety jsou od kolumbijské autorky Cataliny Estrada.

Střízlivější barevnost a mnohem decentnější vzory přináší tapety od madridské designérky Blancy Gomez. Kolekce má název Cosas Mínimas – Jednoduché věci.

Kolekce Room 7 Travel Memories nabízí cestování v jemných, pastelových odstínech a elegantních vintage vzorech.

Dálkami voní také kolekce tapet Biscayne od značky Thibaut. Vzory na stěnách nás mohou přenést do Želví zátoky na Bahamách,  nebo do Indonésie, kde se tkají ikatové vzory.

 

Slavnosti chřestu v Ivančicích 2013

Stává se mi z blogu spíš rodinný deníček, ale co se dá dělat… Takže dnes o tom, že nastala sezóna chřestu a my se vypravili na ochutnávky chřestových jídel do mého rodného města.

Letos jsme byli na chřestových slavnostech potřetí – a zdály se mi zatím nejlepší. Zápis z předloňska mám tady, loňský výlet za chřestem nestál za zaznamenání – přijeli jsme dost pozdě a k ochutnání toho už bylo pomálu.

Letos už je taky dcera větší, starší a rozumnější –  což samozřejmě neznamená, že by snad vzala chřest na milost a do úst. Ale nemuseli jsme aspoň strávit tolik času postáváním u skákacího hradu…

Co jsme ochutnali? Já se těšila na chřestové sushi…

…a chřestovou zmrzlinu. Moc dobrý byl ten kvítek (snad jedlý :-)).

Ostatní členové výpravy si ochutnali ještě toto:

U některých stánků se tvořily fronty a tak byla příležitost pozorovat kuchaře při práci.

Kdo už nemohl chřest ani vidět, mohl si dát třeba staročeské placky…

Koupit si něco na řemeslných trzích…

Nebo se přesunout do vinné sekce, kde bylo moc příjemně…

Ten deštník s Muchovými motivy jsem si měla koupit… tak příští rok!

Den města v Brně

Den města se letos konal v Brně poprvé. Má být oslavou života ve městě – zprostředkovat nové pohledy na život v ulicích a přesvědčit lidi, že pobyt ve městě je možné si užít.

Na Veveří se „užívání si Brna“ činilo prostřednictvím posezení na ulici. Organizátoři zabrali jeden jízdní pruh, rozestavili tam sedačky, židle, stolečky, skříňky a nafukovací bazének se Čtyřlístkem. V přilehlých bistrech Franz a Cattani připravili občerstvení a udělali si občerstvovací stánečky na chodníku.

Den města měl v Brně více podob – na Moravském náměstí se hrály piškvorky, v Jižním centru divadlo, u Měnínské brány se grilovalo… Brňáci, byli jste někde?

http://www.samizasebe.cz

Já přes Veveří jen prošla, měla jsem s sebou Emu a Ema měla zmrzlinu. Happening se mi docela líbil, ale Emku mnohem víc pobavil bezdomovec, který svačil bochník chleba a dělil se o něj s hejnem holubů.

Kdysi

Jeden příspěvek od Iri z mujdummujsquat mě přiměl si trochu zavzpomínat. Pár let zpátky, Praha.

Flashback, a few years ago, somewhere in Prague.

Od návrhu k realitě. Vždycky je něco nakonec trochu jinak. A na vzpomínání je dobré, že se zalíbením koukáte i na fotky „dokumentární“ kvality i obsahu, o kterých jste už ani nevěděli, že od nich ještě máte někde kopie:)