O přáních, která se někdy plní

Začátek 2015 je docela svižný, to vám povím. Lecos se událo, lecos se snad brzy uděje (aspoň si to tedy moc přeju).

Oringle

Hned na začátku ledna, vlastně už na konci prosince, se mě zeptala jedna moc talentovaná ilustrátorka Petra alias Oringle, jestli bych jí nepomohla s designem blogu. Jakože je na začátku nové cesty a tak že by si přála nový ohoz pro svůj blog. A co já na to? Dycinky! Však už jsem vám psala, jak strašlivě moc mě to baví. Dva týdny intenzivní korespondence, vymýšlení, navrhování, kódování. Ladění a cizelování. Každičkému detailu totiž musí být věnovaná pozornost, to by jinak nešlo. Ale vyloupnul se, jen co je pravda. Úplně svou majitelku vystihuje. Ano, celá Oringle to je – kdo ji a její tvorbu znáte, tak ji v tom určitě poznáte. Kdo ji neznáte, tak k ní na blog a do portfolia třeba nakoukněte.

Dej mi dárek



Možná si pamatujete, jak jsem si vytvořila kolekci na Dej mi dárek. Protože si myslím, že je to super nápad. Milé místo, kde se dají sbírat přání. Jednoduše si tam uložíte obrázky toho, co si přejete. A já vážně věřím, že když si něco moc přejete, tak se to i splní. A když se to nesplní nebo ne hned, tak pořád je i samotné „sbírání“ dost velká zábava. A zábavu já ráda. A zábava je i soutěž, kterou na Dej mi dárek vymysleli. Rádi by totiž zjistili, která loňská kolekce je ta nej. Pokud si myslíte, že je to ta moje kolekce, tak jí můžete hlas dát tady. A nebo úplně jiné kolekci, která se vám líbí – však já taky hlasovala pro jinou :). Ale už na to máte jen pár dní, do 15. února. Hlasovat můžete tak, že se na Dej mi dárek přihlásíte (pokud jste tam poprvé, tak se nejdřív musíte zaregistrovat) a pak u té kolekce napíšete komentář. Jednoduché! A když prostřednictvím komentáře budete hlasovat, vyplatí se u toho být i trochu vtipný – 3 nejvtipnější komentáře totiž něco vyhrají. O co se hraje zjistíte snadno tady.

Ale víte co? Já o tom nepíšu jen proto, že jsem to tak trochu slíbila. Píšu o tom hlavně proto, že jsem se hrozně ráda na svoji kolekci zase podívala a zjistila, že se mi toho už vlastně docela dost splnilo. Jak já musela být hodná:D Něco je fakt velké sousto a možná se nesplní nikdy, někdy se to splnilo v trochu jiné podobě – například místo Artek stoliček mám štokrlátka z IKEA a Paříž na mě taky teprve čeká. Tak mi zatím A. přivezl ze služební cesty kus Paříže domů – v podobě těch zmiňovaných makronek. A to se přeci počítá, ne?

Byt
Taky jsem mezi svými přáními měla jedno „velké“, ba přímo obrovské. Že bych moc ráda, abychom našli nový podnájem a přestěhovali se. Do města. Do trošku většího, s aspoň trošku větší kuchyní. Do hezčího, tak to rozhodně! A my se konečně dohodli se, že od nového roku začnu hledat. Jako opravdu hledat, protože cvičně nabídky pozoruju už doby, kdy mě tahle skoro hříšná myšlenka na přesun napadla poprvé:) Ale ono to není jen tak. Určitě to znáte, když se o něco do hloubky zajímáte, tak všechno víc promýšlíte a jen tak něco vás neošálí. Za ty skoro tři roky bych na prstech jedné ruky mohla spočítat nabídky, které mě vážně zaujaly.

Ale ono to chce čas a hlavně klíííd, což mi teď zrovna moc nejde. Zvlášť od té doby, co jsem asi před 2 týdny kápla na ten „pravý“! Potíž je v tom, že je to ten „pravý“ i pro extrémně velké množství dalších zájemců. Na hromadné prohlídce, na které jsem byla minulý týden, to vypadalo jako v mraveništi, skoro jsme se tam všichni nevešli. Tudíž šance, že si majitelé za budoucí nájemníky vyberou zrovna nás, je úplně titěrná. A přitom já už se nemůžu dočkat, až začnu zase sbírat inspiraci a pak ji (se) realizovat. Ale ne, musím si počkat na verdikt. Takže zatím pššt, ať to nezakřiknu. Nejsem nijak zvlášť pověrčivá, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Hodně daleko.

Němčina
V otázce bytu si tedy můžu zatím jen přát a doufat. Ale s přáními a doufáním se člověk nijak zvlášť neposune, někdy je taky potřeba se do něčeho opřít. A to je taky to, co jsme udělali v jiné oblasti, která nás dost pálí oba – v němčině. Biflovat se doma nějaká slovíčka je jedna věc, to se do toho jednou za čas oba vrhneme, ale moc dlouho to nevydržíme. Zvlášť, když já nemám k praktickému procvičování zrovna moc příležitostí a A. zase nemá v práci čas se zdržovat nesmělými pokusy o vyjádření v němčině. Takže jinak – od ledna chodíme na němčinu! A je to hnedle lepší. Ne, že bychom přes noc šprechtili jak o život, ale malé úspěchy, krůček po krůčku, a ono to půjde. Možná, že až si k nám příště sousedka přijde vyzvednout balíček, tak už nebudu jen civět a hloupě se usmívat. Možná, že už jí i něco milého odpovím. To bych si totiž moc přála.

Není toho zase tak málo, na to že je teprve začátek roku, co myslíte?

Úlovky aneb soutěž u Iri

Iri z blogu Můj dům, můj squat měla dobrý nápad. Dokonce výborný. Uspořádala kreativní soutěž „Zahrajte si na interiérové stylistky“. Ha, to mě baví. Baví, ale stejně jsem to odkládala, prokrastinace je mé druhé jméno. A protože jsem včera musela letět do Prahy, ráda jsem odložila balení, které mě opravdu nebaví, a na poslední chvíli se jala fotit.
Ale ono to teda není jen tak. Co by jako na té fotce mělo být? Jsem se rozhlédla a napadlo mě to: „ÚLOVKY“. Protože lovení, to mě teda taky baví moc. Koupit si něco hezkého je jistě potěšující, ale „ulovit“ nějaký bezva kousek, to je úplně jiná třída. Všechny mé poklady tady zachycené jsou totiž z blešáků, aukcí, akcí, výprodejů a tak.
Nejlevnější – dřevěná miska na ovoce za 50 centů z blešáku v belgickém Oostende.
Nejpřekvapivější – 40% sleva na Eamesovic ptáka, která po mé objednávce záhadně z eshopu zmizela. Že by se tenkrát (před 4 lety) jen někdo upsal při vkládání? Nevím, ale poslali ho:)
Mým mužem nejméně oblíbená – „zlatá“ lampička z Aukra za celých 29 korun českých, doplněná stínidlem Garland od Torda Boontje (Habitat).
Nejvíc „jako“ – závěsné svítidlo jako od Toma Dixona – ve skutečnosti obyč svítidlo z holandského hobby/ bau marktu jménem Praxis.
Nejprůhlednější – skleněný poklop/kupole s podstavcem – holandský obchod s všemožným zbožím pro bydlení vhodným (často kýčovitým) – Leen Bakker.
Nejvíc k neuvěření – Egg chair – dánský online aukční dům Lauritz – jo, pořád tomu ještě nemůžu věřit:)
Nejrychleji rostoucí – Ficus lyrata – Ikea – akorát loni na podzim byla v akci za 5 ojro evropských a byla o 30 čísel menší.
Nejspontánnější – dřevěné krabice s měděnými úchytkami a obří dóza (pod stolem), která pořád ještě voní po heřmánku – při jednom sobotním výjezdu směr blešák jsme zjistili, že hned ve vedlejší ulici ruší lékárnu v retro stylu a bazarovým způsobem vyprodávají vybavení – na blešák jsme ten den nedojeli.
Nejvíc art – fotografie technikou vícenásobné expozice od Christoffera Relandera ze série We Are Nature, pořízeno na Fab za třetinovou cenu a HLAVNĚ bez nutnosti navštívit celní úřad:)
Nejvtipnější – peří – resp. zjištění, že mi popraskaly švy u péřového polštáře, no, aspoň se vysvětlilo, kde se to péří všude poletující pořád bere:)
Nejnovější – objev, že mnou vytoužený Kinfolk magazín prodává i Amazon (chtěla jsem si ho předplatit, ale opravdu se mi nechtělo dát navíc 40 eur ročně za poštovné z Émeriky)
Tak doufám, že tu tentokrát v Praze taky v bazarech něco ulovím:)


 

Co se dělo, když se nic nedělo

Koukám na datum posledního příspěvku a nestačím se divit. To byla zase doba. Vypadá to, jakože se nic nedělo, ale ono se přece jen něco dělo. Nenápadně v pozadí.
Třeba cesta do Prahy, kde jsme nestihli všechno, co jsem naplánovala (hm, pochopitelně nezbyl čas na návštěvu bazaru a nákup vyhlédnuté komody, takže hledám dál a žádné fotky „po“ nejsou).
A pak třeba jedna novinka u „sousedky-blogerky“. To jsme si takhle jednou s Janou alias Jeve povídaly, a že by chtěla něco udělat se vzhledem svého blogu. Ráda pomůžu. Jana si všechno vymyslela, vyšpekulovala, vybrala fonty a poslala fotky. Já si pak jenom „pokecala“ s panem bloggerem v jeho jazyce – a nový vzhled byl na světě. Výborná spolupráce! Asi blog Jeve znáte, ale jestli neznáte, tak určitě navštivte. Je to tam samý příjemný a inspirativní článek.

foto: janavalachovicova.com


Když už jsme byla v tom html šťouracím módu, vrhla jsem se i na tenhle blog. Už to nějak nebylo ono. Dneska spuštěno, tak doufám, že se vám tu líbí. Směřuju k minimalismu. Aspoň vyniknou fotky:) Protože snad zase nějaké ode mne budou. Výlety jsou naplánované, jeden úžasný už i realizovaný. Ale o tom později, teď jen malý závdavek. Ono totiž „později“ bude ještě jedna novinka. Už se nemůžu dočkat, až vám to „vyslepičím“:)))PS: Děkuju za všechny vaše návštěvy a komentáře, i když jsem nestíhala reagovat tak často a rychle, jak bych si přála, mám z každé návštěvy a komentáře hroznou radost. A je to taky ta nejlepší motivace, abych se tady do toho zase pořádně obula:)