S dalším lumprtem, který jsme si přivezli, to nebylo vůbec jednoduché.
Od začátku jsem měla představu, že pod oknem by mělo být něco výraznějšího. A jak už to tak bývá v malých prostorech, tak i výrazně užitečného. A protože kuchyň je tu prťavá a neprakticky řešená, netrvalo dlouho a bylo jasné, že to „něco pod oknem“ by mělo sloužit jako rozšíření sousedního kuchyňského koutu.
Představa, jak by to „něco“ mělo vypadat, se v čase měnila, ale pak jsem na to kápla. Komoda z rodu lumprtů, s mramorovou deskou, nepříliš zdobená a ideálních rozměrů. A teď to „něco“ najděte v bazaru! Nemožné se ale stalo skutkem a já ji asi tak před rokem a půl objevila. Na stránkách bazaru
Lučický mlýn. Jak jsem ji chudinku zuboženou a špatně nafocenou uviděla, bylo jasné, že jen ona to může být.
Jenže jsme jeli do ČR poprvé a zajet do Lučického mlýna jsme nestihli. Pak po druhé, potřetí, a zas nic. A já ji jen chodila na stránky pozorovat a čekala, kdy mi ji někdo vyfoukne. Věřte nebo ne, nestalo se. Proto letos na jaře jsem si řekla, že bude moje stůj co stůj. A stalo se.
Před převozem jsem ji ještě stihla na zahradě pořádně vydrbat octovou vodou, odstranit úchytky, které jí neslušely, vycídit okované nohy a trošku naleštit. A jelo se.
Pak už byl čas na vylepšování. Samozřejmě mi hlavou běhaly nápady na natření černou tabulovou barvou, pak zas spíš něco do zelena. Nakonec se mi ale zalíbila jak je a dočkala se tedy jen úprav drobných kosmetických, resp. ještě dočká.
První na řadě byly samozřejmě úchytky, protože jsem nehodlala v žádném případě použít ty stávající. Ty pravé jsme našla v Nizozemí v obchodě
Praxis. Ani malé, ani velké. Ani moderní, ani příliš retro. A s mosazným okováním noh si dobře rozumí.
Teď ji ještě čeká vytmelení nějakého toho šrámu a mnoha dírek po úchytkách, kterých za svůj život měla požehnaně. Ale i tak se má čile k světu a schová toho opravdu hodně. V jednom šuplíku káva a čajová udělátka, v druhém jak vojáci vyrovnané hrnky. Dole pak všechno, co se jinam nevešlo – utěrky, pečící formy, mlýnek na kávu třeba. A nesmí chybět tajná krabice na sladkosti pro A. – však si to zaslouží už jen za to, že mi mé komodové přání splnil, i když tahle lumprt-krasavice pro něj rozhodně nebyla láskou na první pohled.
Děkovná cedulka za nákup obrázků u
Sandry Juto jako by byla pro naše snídaňovo-čajovo-kávové centrum dělaná.
Jenom jedno bych jí vytkla, že není moc fotogenická. Ve skutečnosti je mnohem větší fešanda!
Tak co to bude, vážení? Káva, čaj nebo čerstvě vymačkaný džus?
