A simple recipe from The Kinfolk Table cookbook – salad from fennel, cucumber, zest and juice from a lemon, salt and freshly ground black pepper. Delicious!
Postup snad ani není nutné psát – krájíme, strouháme, zakápneme, osolíme, opepříme. Hotovo.
Tip: Menší bulvy fenyklu jsou křehčí a chutnější.
Strašně jednoduché, přesto mě až překvapilo, jak to dohromady výtečně chutná. A taky jsem aspoň zužitkovala část úrody, která po sklizni netrpělivě volala.
Na první giveaway na tomto blogu jsem plánovala coby výhru NĚCO designového pro bydlení, ale v momentálně pošmourných dnech určitě přijde vhod zábavná knížka.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je takový švédský týpek, podobný možná
– Forrestu Gumpovi
– Járovi Cimrmanovi
– Švejkovi.
Pokud nemáte v oblibě některého z výše uvedených hrdinů, tak – abych vás neodradila – stoletý Alan Karlsson je absolutní originál!
To, že právě Stoletý stařík je výhrou v giveaway, má ještě dva důvody – jednak mi ji předloni Ježíšek přinesl dvakrát 🙂 a druhak její název souvisí s cílem tohoto příspěvku. Pokud chcete knížku vyhrát, poprosím vás, abyste sdíleli tenhle post kdekoliv vám to přijde vhodné (sociální sítě, blogy…). A za druhé – prosím, zkuste popřemýšlet, jestli byste se nemohli stát dárci kostní dřeně. A místo tohoto příspěvku sdílejte třeba odkaz na Český národní registr dárců kostní dřeně nebo tenhle článek z Novinek.
Můj bratranec onemocněl akutní myeolidní leukémií a jedinou nadějí na uzdravení a další život je transplantace kostní dřeně od cizího dárce. Prosím, pomozte Jirkovi, stát se taky stoletým staříkem…
Děkuji.
Přihlášení do giveaway – vložením mailu do komentářů. Poběží do 28.2.2014, vítěze vybere Random.org.
Rovnou si tam můžete zasoutěžit o adventní dárek pro tenhle týden, který objevila, naleštila a výherci věnuje má maličkost. Pokud máte rádi přírodní materiály, misky ze dřeva Monkey Pod by se vám mohly líbit. Soutěžit o ně můžete už jen do soboty.
… aspoň tedy jeho tři čtvrtiny:) Moje tříčtvrtinová třetina je jako vždy opožděná (návštěvu DOXu jste už mohli vidět u Pavlíny a Renaty).
Ve školní družině měla být Halloweenská oslava a tak se ptám Emy, za co by chtěla jít?
Za vlkodlaka!
No nazdar…
Nechtěla si to nechat vymluvit a vymyslela, že tedy bude za vlkodlačí dceru Clawdeen Wolf. Což mi znělo jako čarodějnické zaklínadlo, ale je to postavička z Monster High. Monsterky, jasně, to už znám, takže jsem si potvůrku vygooglila a vyrazila na nákup materiálu.
Podšívkový satén na sukni, černý tyl na spodničku, černý a fialový svetr ze sekáče na vrchní díl, plst na ouška a do nich zlaté kroužky. Proužkované návleky místo bot. Tričko s růžovým zebřím vzorem jsem nesehnala, tak místo něho leopardí vzor a roztomilí buldočci s mašličkami. Kožešinový límec si vyžadoval před přišitím více aranžování, než byla modelka ochotná strpět, takže ten použijeme třeba příště. Snad na kočičku. 🙂
Výsledek:
Vzor:
A jak se líbil kostým ve škole? Zůstal nepochopen, jelikož děti hádaly, že je Ema za čivavu. 🙂 A nejlepší kostým měl kluk s nafukovacími svaly. Tomu se dá těžko konkurovat. 🙂
Domy v moci byly tématem vycházky, kterou na Den architektury v Brně vedla Bára Šimonová.
Místem srazu účastníků stanovila těžiště zeleného trojúhelníku na Konečného náměstí. Tedy onen nehostinný kousek zeleně, kde byl loni v létě umístěn Posed.
První zastávkou komentované prohlídky byla právnická fakulta na Veveří. Já byla uvnitř poprvé, zaujal mě prosklený strop ve vstupní hale a vitrážemi zdobená aula.
Od právnické fakulty jsme přešli po „Akademickém náměstí„, jež už desítky let čeká na svou realizaci (a zatím je tam parkoviště, občas cirkus, jindy pouťové atrakce). Zastavili jsme se kousek od probíhající stavby Sonocentrum na ulici Veveří. V té kouli uprostřed má být ultramoderní koncertní sál neslýchaných kvalit.
Přešli jsme do dalšího „domu moci“, do budovy Univerzity obrany, podle svého tvaru zvané Rohlík. Stavba je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Černobílé fotky najdete na webu o brněnské architektuře BAM.
Dostali jsme se i dovnitř Univerzity, kde jsme mohli obdivovat zachovalé původní prvky – zejména krásné schodiště.
Zajímavé byly i původní tvarované zárubně.
Těžko říct, jak to vypadá v interiérech budovy – chodba nepůsobí moc dobrým dojmem (ty květináče na parapetu jsou ovšem dojemné :-)… a do divoce okachličkované místnosti, kde probíhala rekonstrukce, jsem raději nahlížet neměla…
A pozor – je pohotovostní stav ALPHA. Což je nejnižší pohotovostní stav – před teroristy se tedy můžeme cítit jakž takž v bezpečí. A to je určitě dobré vědět.
