Oběd z prkýnka

Podzim a zimu nemám v lásce. Ne proto, že je zima, ta mi nevadí. Zabalím se do deky, nevléknu teplé ponožky a je dobře. Lepší než nesnesitelná letní vedra, kterých si tu na půdě užijeme ažaž. Co ale snáším hůř je nedostatek světla.
A tak se inspiruju v Dánsku. Dánové totiž mají „hygge“. Něco, co se špatně překládá do jakéholi jiného jazyka. Je to snaha aktivně vytvořit příjemnou atmosféru a užívat si i drobných radostí života, které často ve spěchu ani nevnímáme. Různými způsoby. Hygge je bydlení, lidi kolem nás, hudba, vůně, materiály. A samozřejmě i jídlo.
Jídlem jsem si tu dnešní šeď šedivou, ponurou zpestřila já. Ovšem, žádné vyvařování se nekonalo. Inspirovala jsem se „prkýnkem“, které jsme si s velkou chutí dali na našem výletě do Eindhovenu v restauraci Piet Hein Eeka.  

A tady je moje verze „co lednice dala“. Malá hostina jen pro mě. Dobroty, z nichž dobrou polovinu A. nejí (rozuměj – když byl dítě, tak nebyly, tudíž je nejedl, tak s tím teď nehodlá začínat:D)
Od každého trochu a dohromady lahoda. Sýry, sušené šunky. Rajčata nasekaná na drobno, promíchaná s čerstvým tymiánem, olivovým olejem a kapkou octa balsamico. Antipasti v oleji – papričky plněné sýrem a černé olivy jen tak. 

Ze zelených oliv jsem udělala svou zjednodušenou verzi tapenády (ančovičky ani kapary lednice nedala). Se sušenými rajčaty a rozmarýnem, se žďabíčkem česneku a čerstvě mletým černým pepřem.
Hrst oříšků a rozinek tu plejádu chutí krásně doplnila. K zakousnutí chleba, který se tu prodává pod názvem Eiweißbrot nebo Abendbrot – s převahou bílkovin, co má v sobě hodně semínek a strašně mi chutná.
Servírováno na dřevěných prkýnkách, které jsem řádně napustila slunečnicovým olejem.

A nesmí chybět voda! Obyčejná, žádné příchutě, žádné bublinky. Filtrovaná kohoutková. Jen když jedeme z Česka, tak si přivezeme pár lahví nejoblíbenější minerálky. To je pak svátek 🙂 Ale modrá plastová láhev to kazí, skleněná karafa je lepší.

 Na tu hudbu se nesmí zapomenout, ‚cos I am happy 🙂

A jak si vy zpříjemňujete dny, které samy o sobě zas tak moc příjemné nejsou? Podělte se:)

Stejný byt a přece 3x jiný

Když přijde na fotky interiérů, snad nic mě nebaví víc, než ty typu x-krát jinak. Jak stačí málo a celé vnímání interiéru se změní. Výmalba, textil, struktury, tvary.
A švédské makléřské společnosti Fastighetsbyrån se v tomhle ohledu povedl husarský kousek. Jeden byt k prodeji, 3 různí stylisté. 
Mikael Beckman (1) nechal hodně prostoru bílé, kterou doplnil výraznými barvami a vzory, hlavně díky textilu od Svenskt Tenn. Pokud se dá říct, že nějaká barva mírně převládá, pak je to zelená, která si dost rozumí s mosaznými prvky. Celkově interiér vyznívá poměrně klasicky.
To Hans Blomquist (2) se svezl na přírodní až lehce surové vlně – ostatně, i jeho knihy naznačují, že k takovému stylu interiéru má nejblíž.
Tina Hellberg (3) byt pojala v moderním jednoduchém stylu, který je (nejen) v severským zemích tak oblíbený. Graficky přísné linie jsou zjemněné dřevěnými prvky, Eamsovic retromodernostmi, v ložnici pudrově růžovou na textilu a „vodovkové“ tapetě.

Obývací pokoj

Krb v obývacím pokoji a kuchyň


Ložnice


Koupelna

Další fotky najdete tady.
A samozřejmě se neubráním myšlence, jak bych asi (čistě hypoteticky a amatérsky) pojala tenhle byt já? Viděla bych to  někde mezi hravě barevnou jedničkou a moderně pojatou trojkou. Dvojka působí hodně příjemně a lidsky,  ale dovedla bych si ji představit spíš v dřevostavbě nebo postarším kamenném domě někde uprostřed přírody. Do centra metropole mi sedí něco víc městského.
Přemýšlíte taky někdy nad tím, jak byste zařídili interiér, který vidíte na fotce? Jak byste si s tímhle pohráli vy? Který styl je vám nejbližší?

Jak bydlí soudce A.K.

Co dělám, když  po večerech nepíšu na blog? Koukám na televizi. A tak jsem zahlédla některé díly seriálu Život a doba soudce A.K. Zaujala mě recenze Mirky Spáčilové na iDnes, která sice dílo moc nepochválila, ale vypíchla význačnou roli, kterou v seriálu hrají byty, doplňky a kostýmy. Už jste se někdy dívali na seriál, protože jedna z vedlejších postav bydlí ve skvělém domě? Tak tato podivná úchylka mě postihla, když jsem zahlédla terapeutku hlavního hrdiny (hraje ji Jitka Čvančarová) obývat Dům EggO.

Fotka z webu České televize

Dům navrhli A69 – architekti jako přístavbu k již existujícímu domu. Do původního domu jezdil majitel a investor domu EggO k dědečkovi a babičce, hrál si na zahradě a v sadu, na jehož místě později vyrostly paneláky. Přístavba vyrostla kolem zahrady, atypicky oválný tvar domu chrání zelené soukromí se vzrostlými stromy – oázu, ze které se dají okolní paneláky s přehledem ignorovat.

Foto: Ester Havlová

Dům EggO účinkoval také ve videoklipu Kanye West – Runaway. Věnovala jsem půl hodinu svého života, abych prozkoumala celý klip a mohu tedy doporučit vaší pozornosti začít ho sledovat ve 4. minutě, kdy se objeví EggO. V 5. minutě se děj přesouvá do zahrady – atria a do obrazu vstupují ovečka, králík, srnka… Zajímavé záběry jsou také od 28. minuty a 28. vteřiny, kdy se Kanye povaluje na střeše domu.

Zahlédli jste EggO ještě někde? Můžete doporučit nějaký jiný seriál/film, který se odehrává v zajímavých interiérech? Mám pocit, že se výše zmíněná postava terapeutky ze „Soudce“ přestěhovala do jiného bytu a ten seriál mě jinak nebaví.

Eindhoven a DDW Strijp

Počasí v Eindhovnu nebyla žádná hitparáda. Loni v tričku s krátkým rukávem, slunečno. Letos svetr a pršiplášť. Asi i proto jsme to vzali ve zrychleném tempu.
Eindhoven je město v Severním Brabanstku s o něco více než 200 000 obyvateli. Bylo celkem nevýznamné, tedy do té doby než tu na konci 19. století bráchové Philipsové založili továrnu na žárovky. A podnik rostl a rostl. Někdy ve dvacátých letech tu vznikl další významný podnik – DAF na výrobu osobních a nákladních automobilů. A kde je úspěšný průmyslový podnik, tam je třeba průmyslového designu. A tak i díky DAF se z Eindhovenu stalo slušné centrum designu, nyní už nejen toho průmyslového. Nachází se tu Design Academy Eindhoven, škola, která je označována za nejlepší (nebo minimálně za jednu z nejlepších) design škol na světě, a která se může chlubit absolventy takových zvučných jmen jako je Hella Jongerius, Tord Boontje nebo už zmiňovaný Piet Hein Eek. Kde jinde by se tedy měla odehrávat nejvýznamnější událost Dutch Design Week než právě tady?
DDW se koná každý podzim napříč městem, všechno se stihnout nedá. My tedy letos zabrousili jen do oblasti Strijp.
Kdybych směla jmenovat jen jednu jedinou věc (těžké by to ovšem bylo), která mě v interiérech baví, byla by to nejspíš svítidla. A těch tu bylo k vidění požehnaně. Lampy, lampičky, nejrůznější a z nejrůznějších materiálů.
Nejsou vám tyhle lampy a stolky povědomé? Však tu nádheru je možné pořídit i v Česku a to díky qdeshopu Pavlíny.

Nenápadně, přirozeně, ale hodně výrazně tu byl cítit důraz na udržitelnost, ohleduplnost k životnímu prostředí a přírodní materiály – to tu bylo všudypřítomné. Nejen u exponátů a prodávaného zboží, ale i ve způsobu prezentace.

A to se musí projevit i na způsobu dopravy, ne? Jasně, jízdní kola v Nizozemí nikoho nepřekvapí, ale tahle dřevěná, to je něco! Pro návštěvníky k zapůjčení. Třeba když se potřebujete dostat ze Strijp-S do Strijp-R. Je to kousek a dá se to pěšky, ale stylově na dřevěném kole je to ještě lepší (tedy pokud nesípete a na kole jste nejeli naposledy asi tak před pětadvacety lety).
V „erku“ je Piet Hein Eek, o kterém jsem vám psala v první části. Ale jsou tam i mnozí další designéři. Jako každý rok mě zaujalo Ontwerpduo a jejich houpací klícka. Ale ještě víc jejich „plazivé“ lampy Light Forest. Už jsem zase u těch svítidel:)
A moc se mi zalíbily kufříky od Lotty Lindeman.  Dřevo s textilem. A když se zrovna nikam necestuje, poslouží jako poličky. Stačí zavěsit. Není to bezva nápad?

Foto: designinwhite

Z ložnice

Někdo si syslí příspěvky v konceptech do foroty. Já to moc neumím. U mě vznikají většinou z náhlého popudu. K tomu dnešnímu mě tak trochu inspirovala Olívka z Mode De Boulangerie, kde psala o nočních stolcích.

Nejsem troškař, noční „stolky“ mám dva:) Protože mám ráda kontrasty. Staré s novým. Dřevo a plast. Světlé a tmavé. Nižší a vyšší. Protože jsem si kvůli lampě neměla kam odložit ani čaj nebo vodu. Při jarním tažení za pražskými lumprty jsem ulovila i Thonet piánovku. Ta je přeci na postavení blešákové lampy Jieldé jako dělaná! K tomu dvojchlívkový plastový Componibili od Kartellu, kterému nějaká ta nápojová kapka nebo kolečko nevadí.

A. má trojpatrový, on si toho hromadí víc, jenom těch kabelů! Ale zase nemá opravdovou lampičku, protože svítit může „budíkem“. To, co je na tom „krásném“:( topení je totiž rozednívací budík. Nejlepší vynález na zimu, kdy je ráno ještě tma a normální rozsvícení je o šok. Tenhle rozsvěcuje pomalu a postupně. Dobrou půlhodinu mu to trvá, tak si člověk ve spánku postupně zvyká. A ještě u toho cvrliká:) Řeklo by se hloupost, ale ono to fakt funguje a probuzení je mnohem příjemnější.

A ano, ještě jednu věc vám dlužím. Tady jsem si dělala takový obrázkový seznam přání s tím, že jeden kousek už je na cestě. A který to byl? Křesílko Eames RAR, které bylo na seznamu mých přání opravdu hodně dlouho, asi tak odjakživa:) Nejsem typický slevový nakupovač, ale … to jsem se takhle jednou rozhodla, že by nebylo špatné předplatit si taky nějaký časopis o bydlení v němčině. Pro studijní účely samozřejmě:) Volba padla a najednou koukám, že k dvouletému předplatnému dávají slevu 50% právě na RAR. To přece nejde nevyužít, že?

Ložnice je tak skoro komplet. Skoro! Ještě mám vyhlédnutý větší kusový koberec.

A pak hledám něco do rámu. Pěknou grafiku bych si představovala. Ale to není jen tak. Já jsem hrozně vybíravá. A když už se mi něco líbí, tak to tutově není dostupné v takhle velkém formátu. A takhle velký formát já potřebuju, protože rám schovává plastová zažloutlá dvířka jističové skříně, které opravdu nejsou to, co bych chtěla vidět jako první ráno po probuzení. Nebo vůbec vidět kdykoli. Tak si zatím v rámu hoví arch ručního balícího papíru. Ale já jednou něco objevím. Určitě!

A nebojte, druhou část z návštěvy Eindhovenu nasyslenou mám, příští týden nebude online času moc, tak se bude hodit:)

Eindhoven a DDW Piet Hein Eek

Víte, jak jsem psala, že předchozí týden bude ve znamení přehlídek designu? Tak ne, mám pocit, že jsem ho celý prospala. Zákeřný chřipkový bacil mě bacil. V sobotu bylo líp, tak jsme vyjeli aspoň kouknout na Dutch Design Week do Eindhovenu. To už je každoroční tradice (na loňskou návštěvu se můžete podívat tady).

Byla to ale hra v oslabení, stihli jsme jen část toho, co jsem si plánovala. Ale i tak to stálo za to. Protože ve staré Philips továrně, která se stala sídlem, dílnou, showroomem a prodejnou Pieta Hein Eeka, to vždycky stojí za to. Chcete si ji projít se mnou?

Pietova letošní novinka – stoličky Plywood Print Stool s potiskem obrazů starých mistrů, ve spolupráci s Rijksmuseum Amsterdam, pro značku NLXL.

Piet a kolegové designéři jsou mistry recyklace! Nové užití najdou pro použité dřevo, kov, látky, …

… i plasty. Lustry upletené z PET lahví nemají chybu. Horní část lahví zachovaná, spodní rozřezaná na proužky a propletená. To je nápad!

Moje favoritka – kuchyň. Spodek původně asi dílenský ponk, pracovní deska z moderního kompozitního materiálu. S kolečky pro mobilitu.

V prodejně s výběrem designových kousků nejen z Pietovy dílny, jejichž výběr klade důraz na obnovitelnost zdrojů a životní prostředí, bych mohla strávit několik dní.

Jednou jsme ale odejít museli:) Dutch Design Week není samozřejmě jen Piet Hein Eek, a tak vás pozvu do Eindhovenu na malou procházku ještě jednou.

3 důvody: Podzimně laděno

Pročpak by se mi líbilo v tomhle interiéru (i když stylizovaném) od nejFantastičtejšího Franka?

3 důvody:

1. Barevnost – v podobné barevné kombinaci totiž teď doma taky jedu. Jasně, je podzim.

2. Původní prvky – už trochu ohraná písnička. Která se mi ale pořád líbí. Zvlášť když při zatím opatrném pokukování po novém podnájmu vidím, jak se všechno to krásné původní dá snadno zkazit. Parketová podlaha, původní šoupačky a žebrované topení jsou na vymření. Tady ale ne!

3. Hnědá kůže – nejen na křesle. Ten kožený stolek u sedačky je nebezpečně krásný, co říkáte?

Kniha: Design blogerky doma

V únoru jsem slíbila, že vám budu představovat knihy, kterým jsem neodolala a pořídila. Knihy o designu a bydlení. Ta, kterou vám chci ukázat dneska, je trochu speciální. Jak už název Design Bloggers At Home napovídá, je o bydlení blogerek z různých konců světa, z nichž některé určitě znáte a jejichž blogy sledujete.
(pozn. kniha je v angličtině)
Napsala ji Ellie Tennant, o krásné fotky se postarala Rachel Whiting. Společně každou z blogerek navštívily, vyzpovídaly a jejich interiér nafotily. 

Blogerek se v knize představí dvanáct a jsou rozdělené do 5 kapitol – podle stylu interiéru, ve kterém bydlí, a o kterém s takovou vášní a nadšením pravidleně blogují.

Jednou z nich je i Victoria z blogu SF Girl by Bay. To je má tajná favoritka. Nejenomže doma dokáže s velkým citem namíchat nálezy z bleších trhů s designovou klasikou, ale právě její blog byl jedním z prvních, které jsem před lety objevila, a které mě přivedly na myšlenku blogování taky zkusit.

Na konci se pak podělí o svoje oblíbence v blogerském světě a o tipy, co je pro blogování z jejího pohledu důležité.

Ale Viktoria v tom není sama. Každá z představených blogerek nás nechá nakouknout pod pokličku, poodhalí své tipy, popovídá o svých začátcích. A každá stojí za virtuální návštěvu!

Tady je několik z nich.

V poslední kapitole se pak dozvíme další blogerské tipy – jak s blogováním začít, jak důležitý je obsah, fotografie a sociální sítě. A tak vůbec, jak se v online světě neztratit.
Pokud vás blogerský svět okouzlil, pak tahle kniha vás nezklame. Jako nezklamala mě! Mám ji několik měsíců a je to jedna z těch, které můžu pročítat a prolistovávat pořád dokola.